Při přípravě silnic se objevil a na konci loňského roku vygradoval velký problém – zastavily se výkupy pozemků. Souvisí to s předloňskou novelou zákona o vyvlastnění, která změnila výše náhrad pro vlastníky nemovitostí a stanovila náhrady za náklady spojené s procesem vyvlastnění. Paradoxem je, že k tomu došlo s úmyslem naopak urychlit přípravu a výstavbu dopravní infrastruktury. Jeden z nejzářnějších příkladů, kterak cesta do pekla bývá dlážděna dobrými úmysly.
Smyslem zákona bylo ocenit pozemky podle jejich skutečného stavu a aktuálního užívání, konkrétně tedy v tomto případě pole, na kterém má být postavena významnější komunikace, jako ornou půdu, nikoliv – jak tomu bylo dříve – jako stavební pozemky.
A tak se stalo, že zatímco dříve se na některých místech platily za pozemky až nehorázně vysoké peníze, dnes se za podobné pozemky platí naopak až nehorázně nízká cena. A tak není divu, že vlastníci nemají vůbec žádnou chuť za takových podmínek pozemky prodávat. Z extrému do extrému …
Je pravda, že stát má k dispozici nástroj, jak si v takových případech poradit – institut vyvlastnění. Ovšem, ten by měl sloužit jako skutečně mimořádný nástroj v ojedinělých případech, kdy (a to ve veřejném zájmu) nejde postupovat jinak. Ne ale, že ve vyvlastňovacím řízení skončí většina vlastníků na dané trase.
Situace je vážná. Příkladem mohou být stavby, kde se podle dříve platných pravidel (a vyšších cen) vykoupila poměrně bez problémů většina pozemků, ale podle pravidel nových prakticky žádné.
V našem kraji se dlouho volá po silnici R35. Bohužel, i jí se týká tento příběh. A nejen jí – u nás doma jde zase o druhou část obchvatu Chrudimi.
A tak nelze než doufat, že noví poslanci situaci co nejrychleji napraví. Proto, abychom mohli co nejdříve začít potřebné dálnice, rychlostní komunikace a obchvaty zase stavět. A vlastně také proto, že vyvlastňovat jako pravidlo a ve velkém je nemorální …
15.1. 2014