Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Privatizujme, ale ne podle Babiše

Ministr financí chce privatizovat. Bohužel špatné firmy. Nezmiňuje ty zbytné a naopak by oželel absolutní kontrolu nad strategickými společnostmi.

Privatizační nadšení už pravidelně zachvacuje Česko ve vlnách. Liberální politici se zhlédnou v hesle, že stát je ten nejhorší hospodář, vytipují na tiskových konferencích společnosti k prodeji. A pak? Pak se většinou vůbec nic nestane. Kdo si dnes například vzpomene na slova Mirka Topolánka z roku 2006, že ČEZ je zralý na prodej? Kdo na slova Martina Kuby z roku 2012, že stát prodá České dráhy či Budvar? Nikdo. A stejně tak se brzo zapomene na slova ministra financí Andreje Babiše, že části státních firem by se mohly prodat přes burzu. Ale tento poslední privatizační záchvat v české politice je přece jen jiný. Babiš má reálnou šanci se po roce 2017 stát premiérem a není vůbec vyloučeno, že na rozdíl od pravicových stran minulosti on před svými voliči privatizaci obhájí a na vládě prosadí pod heslem: Prostě to zprivatizujeme. Rozjezd privatizace podpořil už i prezident Miloš Zeman. Proto je ten nejvyšší čas již nyní ministra přesvědčit, aby dal od některých zcela klíčových strategických podniků ruce pryč a některé nezmiňované podniky do svých plánů naopak zahrnul.

Po divokých 90. letech státu nakonec zbyl hodně podivný mix společností. Některé by bezpochyby zasloužily prodat. Ale zároveň jsme se snad už oprostili od teoretických libertariánských pouček, že stát nemá vlastnit vůbec nic. Některé podniky jsou prostě natolik strategického významu, že jejich prodej není možný. Může se jednat o klíčové hráče z pohledu bezpečnosti − tím je například Mero, které provozuje část ropovodů Družba a IKL. Nebo to mohou být firmy zbytné, ale s know-how, které by se nemělo posílat za hranice. To jsme si uvědomili třeba v roce 2004, když jsme koukali, jak plzeňská Škoda prodává klíčovou firmu v jaderném byznysu Škodu JS do ruských rukou. Některé státy strategické zájmy berou dokonce tak zeširoka, že zákonem blokují převzetí národních šampiónů. Vzpomeňme na Francouze minulý rok, když se jim nelíbilo převzetí Alstromu General Eletric. Nic takového není v Česku nutné zavádět. Stačí používat selský rozum a mít jasnou vlastnickou politiku ve státem ovládaných firmách. Což se zjevně nedaří.

Babiš by na burzu rád uvedl například Lesy ČR, ropné firmy Mero a Čepro či Letiště Praha. A dokázal by si představit i akcie České pošty na burze. Naopak dosavadní privatizaci strategického podniku ČEZ považuje za chybu. Babiš zde ukázkově smíchal firmy pro stát nezbytné i zbytné. Lesy jistě mohou jít částečně na burzu. Mít stoprocentní kontrolu nad každým státním smrkem rozhodně není nutné. Ale ztráta stoprocentní kontroly nad ropnými firmami, především Merem, je hodně nebezpečná. Co víc si představit pod pojmem strategická firma, než absolutní vláda nad ropnými trubkami?

Je možné, že Babiš jen tipoval firmy, jejichž primární úpisy by měly úspěch a pražskou burzu přivedly zpět k životu. Anebo je to horší a někdejšímu privatizátorovi Unipetrolu Babišovi nestačí, že do státního Mera jen dosadil sobě blízké lidi. Ať tak či tak, seznam firem zralých na privatizaci by měl z gruntu změnit.

V první kategorii by měly být firmy, které stát vůbec nemá co vlastnit. Poslední národní podnik Budvar by měl co nejrychleji přejít na soukromníka. Národ pivařů státní pivo nepotřebuje. Stejně tak třeba hotel Thermal v Karlových Varech. Každého ministra financí samozřejmě těší, že se okolo něj točí nejvýznamnější nájemce, šéf karlovarského festivalu Jiří Bartoška, ale to je pořád slabý důvod. A pak všechny ty lázeňské, realitní a další firmy, o kterých lidé ani neví, že je jako občané vlastní.

V druhé kategorii mají být firmy, které mohou jít na burzu, ale stát by si měl uchovat rozhodující slovo. To je případ Lesů ČR či ČEZ.

A pak je pár firem třetí kategorie − ty musí na slovo bez zdlouhavých valných hromad poslouchat stát. A to je případ Mero, Čepro, Čeps, ale i třeba vojenské letecké opravárny.

Jistě se dá donekonečna debatovat, do jaké kategorie patří Česká pošta, České dráhy. Ale to nic nemění na tom, že jen hodně velký hazardér může chtít podle stejného mustru privatizovat Lesy ČR i Čepro.