Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Proč vítězí Babiš

Miroslav Kalousek se může vzteky zalknout, Bohuslav Sobotka tiše zírá, Václav Klaus se mračí a Vojtěch Filip varuje před rozbitím polistopadových politických struktur. To všechno má na svědomí člověk, který se před třemi lety rozhodl vstoupit do politiky a od té doby se mu docela daří. V předčasných parlamentních volbách jeho strana skončila druhá, evropské volby vyhrála a za vítěze lze Andreje Babiše a jeho hnutí ANO 2011 označit i po volbách komunálních.

Babišovi konkurenti mají důvod být nervózní. Kartel, který tu fungoval na mnoha politických úrovních do roku 2013, je skutečně v troskách.

Korupce horší než v Rusku

Politický kartel v této zemi vznikl v roce 1998 podpisem „Smlouvy o vytvoření stabilního politického prostředí v České republice“, známé jako opoziční smlouva mezi ČSSD a ODS. Od té doby si politici i mnozí podnikatelé zvykli, že lze rozhodování o veřejném životě a statcích de facto zprivatizovat bez ohledu na výsledky voleb. K občanským a sociálním demokratům se postupně přidávaly další strany, podle toho, jak je hlavní aktéři potřebovali k udržení moci. To je případ lidovců, komunistů, Strany zelených pod vedením Martina Bursíka i TOP 09, kam si své cenné know-how přenesl nejlepší lidovecký obchodník Miroslav Kalousek.

Na hlavní politické strany se postupně nabalili „političtí podnikatelé“, kteří dokázali zprivatizovanou politickou moc zobchodovat. Partnery jim byly velké investiční skupiny, které pravidla hry postupně přijaly, než si na ně šéf PPF Petr Kellner v roce 2012 poprvé veřejně postěžoval v rozhovoru pro tento list.

Tak to v české politice fungovalo zhruba patnáct let, přičemž až po deseti letech se systém začal obnažovat, protože došlo k prvním významným konfliktům mezi „politickými podnikateli“. Asi nejkřiklavějším případem byla v roce 2008 chystaná privatizace letiště v Ruzyni, kdy se do sebe zakously dva politicko-podnikatelské páry. Na jedné straně Roman Janoušek s tehdejším pražským primátorem Pavlem Bémem, na straně druhé Marek Dalík s Mirkem Topolánkem. Chamtivost přerostla únosné meze a výsledkem byl pád vlády. Nemluvíme tu přitom o milionech ani o desítkách milionů, ale o stovkách. Řeč je o miliardách. A to už se před voliči ustát nedá.

Zloději křičí: Chyťte zloděje!

Od této chvíle byl kartel v rozkladu a bylo jen otázkou času, kdy se objeví schopný politik, který toho dokáže využít. Rozpadající se korupční skupina se ještě pokusila postavit vlastního kandidáta jménem Vít Bárta, ale ten selhal na celé čáře. Teprve pak se na scéně objevil Andrej Babiš se svým hnutím ANO 2011.

Účastnící kartelu mu nejprve nevěnovali moc pozornosti, protože nevěřili, že by mohl uspět. Jak by také mohl uspět člověk, který ani neumí pořádně česky?

V tom se však hrubě spletli. Podcenili všeobecnou frustraci vyvolanou bezskrupulózní zlodějnou koncentrovanou kolem etablovaných stran a hlavně podcenili touhu po změně. Od té doby už jen sčítají ztráty. A nejhorší pro ně je, že zatím nevědí, jak Babiše zastavit. Proto v souvislosti s jeho jménem slýcháme z úst jeho konkurentů slova jako oligarcha, diktátor, estébák, komunista či rovnou zloděj.

Z výsledků voleb jasně vyplývá, že voliči varování reprezentantů korupčního kartelu neberou vážně. Dál volí Babiše a sledují, jak se nová strana osvědčí. V zásadě čekají na to, zda začnou lidé z ANO krást jako jejich předchůdci, anebo opravdu něco změní.

O Babišových zlodějnách však zatím žádné informace nemají, proto mu odevzdávají další porce veřejné moci. Jistě, je to bianko šek, který voliči v roce 1992 podepsali i Václavu Klausovi. Víc než cokoli jiného je to však důkaz o míře zoufalství, kterému voliči propadli po patnácti letech vlády politického kartelu reprezentovaného dnes jmény jako Roman Janoušek, Ivo Rittig, Marek Dalík či Jaroslav Tvrdík. Pro účastníky tohoto kartelu je Babiš tím, kdo jim rozkopal hračky. Ve skutečnosti si je však zničili sami a o pravých příčinách svého pádu by měli přemýšlet v klidu někde v Monte Argentariu.

Babiš není žádný spasitel a konflikt zájmů v jeho případě bezpochyby existuje. Ale svůj mandát získal v demokratických volbách, což se jeho konkurentům možná nelíbí. Asi hlavně proto, že k jeho vítězství tak mocně přispěli.