Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Programový úhor (Vláda kráčí cestou nejmenšího odporu)

Předvolební sliby splněny, může se chválit vláda poté, co včera odhlasovala některé daňové změny a pár úprav ve zdravotnictví. Výpadek příjmu státu bude cca do deseti miliard, čili je to snesitelná cena za politické „čárky“.

Otázka jiná je, nakolik je podobné plnění slibů přínosem, pro politiky i pro stát. Snížená sazba DPH se třeba na ceně knih projevit vůbec nemusí, a tak nebude ani marketingově prodejná. Podobně zrušení zdravotnických poplatků ve výši necelé poloviny krabičky cigaret nevytrhne ani sociálně slabé a lékařům bude muset vláda výpadek příjmů kompenzovat. Hojnost v peněženkách nenastane, a pokud si koaliční strany slibují vděk voličů, počínají si zpozdile. Stát hodlá jen v letošním roce hospodařit s deficitem zhruba 100 miliard korun. Když současně ruší i celkem nepříliš bolestivé restrikce, naznačuje občanům, že šetřit se nemusí a že nic takového dělat ani nehodlá. Vše se zaplatí z budoucích zisků a budoucího šetření. Export problémů do budoucnosti je modus operandi všech špatných vlád. Poučky politologů říkají, že vláda dělá reformy a zásadní změny především v prvním období vládnutí, aby mohla před dalšími volbami sklízet úspěchy, případně zahrnovat voliče dárky. Skoro to vypadá tak, že tahle vláda se již programově vyčerpala. Tedy abychom ji nekřivdili, dalším krokem, kterým se chce zapsat do dějin (alespoň její socialistická část), bude zrušení druhého pilíře důchodové reformy zavedené vládou předchozí. Na vytvoření další zbrusu nové koncepce důchodové reformy věří jen bloudi, zvlášť pokud je zadání takové, že reforma nesmí nikoho bolet a všem se má přilepšit (tedy s výjimkou živnostníků).

Navzdory pozitivním krokům, které vláda provádí, tedy především na poli operativního řízení státu, strategické plánování je jí hodně cizí. Politika rozdávání je sice líbivá, nicméně střízlivý volič se může domnívat, že bezhlavé utrácení naposledy zažil před parlamentními volbami v roce 2006. Tahle vláda sice rozdává umírněně, nicméně nějakou koncepci, která by pomohla dlouhodobě a výrazněji zbrzdit alespoň zadlužování státu, je jen v kategorii zbožných přání. Možná to zní krutě, ale zatím se tato vláda může pyšnit strategií leda tak z kategorie proslulého propagandistického slibu Antonína Novotného: Maso bude vbrzku.