Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Prostě jsme to trochu přehnali

Skládání radničních koalic vrcholí. A černý Petr zbyl nejčastěji na vítěze komunálních voleb, hnutí ANO. Zřejmě ho dostihla nečitelnost, agresivní rétorika a malá schopnost kompromisu.

Komunální volby jsou u nás v Česku formálně jednokolové, v těchto dnech však zvolna dobíhá jejich faktické druhé kolo, které je minimálně stejně důležité jako to první. Koná se už bez přihlouplé kampaně, sčítacích komisařů i voličů, navíc za zavřenými dveřmi. Většina velkých měst už dnes ví nebo alespoň tuší, které strany a hnutí v nich postaví novou radniční koalici a kdo bude v příštích letech starostou nebo primátorem.

A více než kdy dříve se po letošních volbách řeší problém, zda je etické, demokratické a také strategické, když po volbách méně úspěšné strany, často z různých konců politického spektra, obejdou vítěze a sestaví městskou radu bez něho.

Letos podobných situací asi početně přibylo, což může souviset se stále větší rozdrobeností komunální politické scény. Novinkou je také to, že se obcházení vítězů masověji rozmáhá ve větších městech. A na zajímavosti nabývá i proto, že nejčastěji postihlo černého koně voleb, hnutí ANO, které v hlasování ve velkých městech jednoznačně vyhrálo.

Příkladů je mnoho: začalo to v Olomouci, po ní následovaly Plzeň, Jihlava nebo Ostrava, některé pražské čtvrti, ze středně velkých a menších měst třeba Litoměřice, Hranice, Přelouč či Holice. V reakci na to padlo z úst politiků mnoho silných slov o kmotrovských strukturách, které do vedení měst „čisté“ nováčky nepustí.

Je to ale jen trochu bouře ve sklenici vody. Obcházení vítězů totiž bezprostředně nesouvisí s protikorupčním tažením Babišovy formace. Dělo se to vždy – snad nejkřiklavějším případem byla před čtyřmi lety Praha, kde ODS a ČSSD poslaly do opozice vítěznou TOP 09. A také po těchto komunálních volbách to zdaleka nepostihlo jen hnutí ANO: v Havířově ostrouhala vítězná ČSSD, v Liberci Změna pro Liberec, v Jablonci zase ODS.

Obecní volby jsou prostě něco jiného než volby sněmovní, po nichž prezident pověřuje jednáním o nové vládě obvykle předsedu vítězné strany (ale také ne vždy, v roce 2010 Jiří Paroubek tuto šanci nedostal). Žádný komunální prezident neexistuje, takže ani nemá kdo pověřit lídra nejsilnější strany jednáním, a jde tedy jen o rychlost, šikovnost, taktiku a schopnost kompromisu. Kdo slepí dříve většinu hlasů v zastupitelstvu, ten vyhrál.

Chci vyhrávat, nebo vládnout?

Postižení vítězové obvykle křičí, že byla pošlapána vůle voličů, je však otázka, co je to vlastně vůle voličů. Váží více ta vůle voličů, která třeba v Olomouci dovolila hnutí ANO zvítězit ziskem 23 procent hlasů? Anebo ta vůle, která tam ČSSD, ODS, KDU-ČSL a TOP 09 nadělila dohromady 49 procent? Neboli: chce volič, aby město řídila strana, která sice volby vyhrála, ale pro ostatní je nepřijatelná? Anebo mají vládnout ty, které jsou schopné se domluvit?

Souvisí to se samotným smyslem politiky i politickou strategií. Politická strana má obecně – a v předvolební kampani obzvlášť – na výběr ze dvou možností. Buď se jednoznačně soustředí na maximalizaci své popularity a volebního zisku, tedy se vymezuje vůči všem ostatním, čímž osloví hodně voličů, ale naštve své konkurenty. Anebo se snaží pečovat o svůj koaliční potenciál, což zdaleka není tak populární, ale je to v poměrném volebním systému mnohem bezpečnější cesta k účasti v koalicích a podílu v exekutivě na jakékoli úrovni.

Je to, jako když v desetiboji jeden atlet triumfuje ve vrhu koulí, ale je slabší ve skoku do výšky. A druhý to má přesně naopak. Některá politická strana je více uzpůsobena na volby, kde jde o přímý tvrdý střet, a jiná zase umí volby, v nichž jde o to, poskládat politickou většinu. Proto třeba TOP 09 byla loni ve sněmovních volbách nejsilnější stranou na pravici, na jaře triumfovala ve volbách do Evropského parlamentu, ale nyní zcela propadla ve volbách do komunálu a Senátu. A proto teď naopak tolik zazářili lidovci, kteří přitom v boji o Sněmovnu tradičně spíše paběrkují.

Babiše dostihl jeho matrix

Druhé, vyjednávací kolo obecních voleb teď pomalu přepisuje jejich celkový výsledek. A nový, faktický výsledek v podobě reálného vlivu stran na chod českých měst se může od toho papírového dost lišit. Zejména pro hnutí ANO už nebude zdaleka tak příznivý, zvláště když k případům, kdy bylo jako vítěz posláno do opozice, připočítáme také situace, kdy si vítěz voleb raději vybral do radniční koalice jiné strany než ANO, jako třeba v Hradci Králové, Karviné či Prostějově.

ANO se od samého vzniku soustřeďovalo na maximalizaci zisku. Tvrdými hesly, osobními výpady, negováním všeho minulého. Voliči na to slyšeli, ale politici dávali od Andreje Babiše ruce pryč. Po loňských volbách do Sněmovny mu účast ve vládě zachránil fakt, že nebylo moc jiných variant vládnutí, aby to nebyl pro voliče nestravitelný kočkopes. Byť velmi ostražitě, vzali socialisté a lidovci hnutí ANO na milost.

Všechna ta hesla o kmotrech a korupčním matrixu teď však babišovce dostihla v komunálu. Přijde-li na první jednání po volbách politický elév, který v kampani nesdělil žádný program, zato posílal všechny do tepláků, a arogantně žádá post primátora i většinu v radě, je celkem jednoduché odhadovat, jak hovory o obsazení radnice skončí. Budiž to pro ANO cenným poučením i do vyšších pater politiky.