Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Protest, který nelze ignorovat

Jediným tématem voleb byl Babiš. Proto vyhrál. A nové strany uspěly, protože ty ostatní jen útočily na Babiše.

Stalo se to, co se dalo předpokládat. Andrej Babiš vyhrál volby a teprve daleko za ním se umístily další politické strany. Překvapením je druhé místo ODS a třetí příčka pro Piráty, úspěch Tomia Okamury však nikoho šokovat nemůže. Překvapivý je i propad komunistů, ale debakl sociální demokracie je naopak logickým vyústěním nečitelné politiky partaje, která uplynulé čtyři roky vedla českou koaliční vládu.

Z konečných výsledků voleb do Poslanecké sněmovny jasně vyplývá, že minimálně padesát procent voličů hlasovalo pro výraznou změnu ve vládě. Hlasy pro hnutí ANO, pro Piráty i pro Okamurovu SPD jsou jasným varováním pro dosavadní strany politického establishmentu, jemuž je v Česku zvykem říkat „tradiční strany“. Jako by to samo o sobě mělo nějakou hodnotu. Minule to odskákala ODS, tentokrát se hněv voličů obrátil proti ČSSD a částečně i proti KDU-ČSL. Ale mohou si za to samy.

Místo aby si jejich předáci včas uvědomili (nebo změřili sociologickým průzkumem), co voliči považují za důležité, rok před volbami hodili za hlavu úspěšnou vládní koalici s hnutím ANO a o pár měsíců později Babiše společně vytlačili z vlády. Tím poslali voličům jasný vzkaz, že politikaření je pro ně mnohem důležitější než společná práce pro Českou republiku. Možná to zní banálně, ale výsledky voleb to jednoznačně potvrzují. Jinak by Andrej Babiš nemohl nikdy získat třikrát tolik hlasů, než činí součet odevzdaných hlasovacích lístků pro ČSSD a KDU-ČSL.

Předáci poražených stran teď budou donekonečna hledat vinu jinde než u sebe, ale to je jejich problém. Voliče to nezajímá a zajímat nebude. Pokud příčiny nepojmenují správně a nevyvodí z toho adekvátní závěry, není před nimi žádná budoucnost ani naděje.

Voliči se od těchto stran jednoznačně odvrátili, a tak před námi v sobotu defilovaly nové hvězdy české politické scény. V pořadí podle úspěchu to byl po Andreji Babišovi pražský lídr ODS Václav Klaus mladší, předseda Pirátů Ivan Bartoš a šéf SPD Tomio Okamura.

Každý z těchto lídrů ukázal svým poraženým kolegům od Miroslava Kalouska až po Vojtěcha Filipa, co je to nasazení v kampani, co je to vůle zvítězit a co je to radost z politické hry. Proto uspěli. A z toho také jednoznačně vyplývá, že většina voličů si řekla o změnu.

Konec kartelu

Jakmile touha voličů po změně dosáhne kritické úrovně, začnou se na politické scéně dít velké věci. A přesně to se událo o uplynulém víkendu. Definitivně se uzavřela éra politického kartelu financovaného ze zdrojů státem ovládané společnosti ČEZ, která Českou republiku dlouho svírala v kleštích klientelismu a hroutit se začala až s pádem Nečasovy vlády.

Teď už zbývá jen otevřít archivy této státem kontrolované korporace a ukázat veřejnosti, v jakých objemech z této firmy odtékaly peníze na konta politických podnikatelů a jejich obchodních partnerů. Bude to krok víceméně symbolický, ale bez něj nebude nikdy možné popsat, jak tento kartel v letech 2006 až 2013 přesně fungoval. Proto by bylo fajn, kdyby z voleb vzešla taková vláda, která bude mít vůli a schopnost financování zmíněného kartelu objasnit.

Politických sil, které by měly mít zájem to udělat, je teď v parlamentu víc než dost. Předseda ODS Petr Fiala to jistě není, ale třeba u Pirátů by bylo velkým překvapením, kdyby chtěli velkorysé dodavatelské smlouvy společnosti ČEZ dál držet pod zámkem. To samé se týká i Tomia Okamury, u nějž by to posílilo protisystémovou image bojovníka za zájmy peněženek občanů.

I proto bude zajímavé sledovat, jak se budou vyvíjet jednání o budoucí vládě. O tom, jak dopadnou, nelze v tuto chvíli snad ani spekulovat. Jisté je jen to, že vůdci některých stran budou muset přehodnotit svou dosavadní taktiku, která spočívala v permanentním boji proti Babišovi. Tato karta ve volbách nefungovala, naopak otevřela okno příležitosti pro nové politické subjekty. Proto není možné vyloučit ani to, že z nejhlasitějších bojovníků proti Babišovi se nakonec stanou jeho spojenci, ať už ve vládní koalici, nebo aspoň v koalici legislativní.

Poslední varování

Pragmaticky vzato, logickým vyústěním těchto voleb je dosavadní vládní koalice za účasti hnutí ANO, ČSSD a KDU-ČSL. Mluví pro ni nejen relativně úspěšná vláda, ale i pozice dvou malých stran, které si ve volbách pohoršily. Kdyby jejich předáci dokázali správně vyhodnotit příčiny propadu, mohli by si v následujících čtyřech letech vzít svá procenta zpět. ČSSD by mohla mít o něco méně problémů se splácením svého dluhu a Pavel Bělobrádek s Marianem Jurečkou by se zas nemuseli klepat, kdy je z vedení strany odstřelí Jiří Čunek, v jehož kraji získala KDU-ČSL více než 13 procent hlasů, na rozdíl od Bělobrádkových sedmi a Jurečkových osmi procent hlasů.

V politice však – jak známo – nehraje rozum skoro žádnou roli. Většinou rozhodují sympatie a antipatie. V takovém případě se ještě máme na co těšit. Ale to varování z letošních voleb by zvlášť někteří politici měli brát velmi vážně.