Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Protivládní spiknutí symbolů

Andrej Babiš si často a rád stýská, jak se proti němu a jeho hnutí ANO všichni spikli. Samozřejmě je to jenom póza, jinak by se mu nepovedlo sestavit vládu s většinou ve sněmovně a navrch mít v kapse okamurovce pro případ nouze. Co se však proti trestně stíhanému premiérovi s nálepkou spolupráce s StB a proti nástupu jeho kabinetu s historicky první polistopadovou podporu komunistů skutečně „spiklo“, jsou výročí a symboly vůbec. Až to vypadá, jako by Češi dostávali shůry poslední varovné znamení, do jaké bryndy se země plnou parou řítí.

Nevídaná série začala prezidentským jmenováním vlády 27. června. Tedy na výročí popravy Milady Horákové v roce 1950, které se připomíná jako Den památky obětí komunistického režimu. A zároveň na 70. výročí násilného sloučení ČSSD a KSČ, a tedy faktické likvidace sociální demokracie.

V neděli 1. července pak Prahou pochodoval průvod tisíců sokolů. Zase si nešlo nevzpomenout na rok 1948, kdy stejnou trasou procházeli účastníci XI. všesokolského sletu, který se svým protigottwaldovským skandováním „Ať žije prezident Beneš“ stal nadlouho posledním svobodným projevem umlčované veřejnosti.

A v souvislosti s úvahami o úrovni dnešní vládnoucí garnitury lze vnímat i úmrtí první polistopadové ministryně spravedlnosti Dagmar Burešové. Rovná a statečná obhájkyně cti Jana Palacha odešla ve chvíli, kdy do křesla šéfky české justice usedl její protipól, Taťána Malá. Babišova oddaná fanynka, čelící podezření, že v obou svých diplomových pracích opisovala. Veřejnost se bude s paní doktorkou loučit 11. července, zrovna když mají poslanci hlasovat o důvěře Babišově „sborné“… Není známo, že by byl Babiš pověrčivý. Ale jestli se onoho dne bude vstupu do sněmovního sálu dožadovat skupina ozbrojenců z Podblanicka nebo chlapec jménem Ječmínek, neměl by to brát na lehkou váhu.