Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Růžička je náš… a my všichni Růžička

Korupce se zdála být největším problémem republiky. Už proto, že kvůli korupčním podezřením padla na dno kdysi nejsilnější strana ODS, už proto, že i další politické strany dostávaly ve volbách na frak za to, že pomáhaly vytvářet prostředí klientelismu. A jiné, nesystémové strany zase dosahovaly k politickým výšinám jenom proto, že prostě slíbily: Nebudeme krást!

A tak jednoho přinejmenším zarazí, že v průzkumu veřejného mínění skoro sedmdesát procent Čechů odmítá, aby trenér hokejové reprezentace Vladimír Růžička odstupoval z funkce, protože světlo světa spatřilo video, na němž bere na srozuměnou, že dostane půl milionu za to, že nechá někoho někde hrát. Antikorupční citlivost obyvatelstva náhle podlehla změnám. Hlavním argumentem přitom není, že Česko trenéra potřebuje právě teď, protože na domácím šampionátu má šanci na zlato a Růžička je dobrý trenér a bez něho to půjde těžko. Rozhodující je pro lidi presumpce neviny a podezření, že to na Růžičku někdo navlékl.

Politika, kde presumpci neviny v případě korupce už jen málokdo uznává, je sice něco jiného než hokej, ale přece jen: Růžička je vyšetřován a post trenéra „českého národního týmu“, jak s oblibou zdůrazňuje jeden z nejlepších hokejových komentátorů, je výjimečný a symbolický. A přesto fakt, že se trenér Růžička viditelně zapletl do úplatkářské aféry, skoro nikomu nevadí. Když jde o sportovní významnost národa, musí jindy uznávané principy stranou. Anebo je to ještě prostší: problém korupce ve skutečnosti není takovým problémem, jak jsme si mysleli, a je spíše uměle vyráběn ve chvílích, kdy politici nemají jiný program. Koneckonců v subjektivním vnímání korupce je ČR stále na nepěkných místech, takže jistá tolerance slabosti pro všimné je vlastně velmi pravděpodobná.

Na rozdíl od Německa, kde se fotbaloví trenéři nestávají šéfy reprezentace, protože jim ve vlasech najdou stopy drog, nebo od Británie, kde se kapitán fotbalové reprezentace omlouvá za zneuctění kapitánské pásky, protože takticky schválně fauloval, v Česku nezahýbe s veřejností a s aktéry ani půl milionu na stole. Inu jiný kraj, jiný mrav – a to teď není řečeno jako morální pohoršení, nýbrž jako fakt. Máme tři možnosti. Dohnat ve standardech fair play svět. Smířit se s tím, anebo příště v jiných sportech nehrát dle jiných pravidel. Možná že i ta politika je jen otiskem potenciálu, který tu je. Ani ten Nečas nemusel odejít. Měl jen tu smůlu, že se nejmenoval Růžička a nebyl geniální trenér, nýbrž snaživý a zamilovaný politik.