Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Rychetský a šílení prokurátoři

Jeden z nejdůležitějších rozhovorů letošního jara nevyšel shodou náhod v Lidových, ale Hospodářských novinách. Jindřich Šídlo a Václav Dolejší zpovídali předsedu Ústavního soudu Pavla Rychetského a ten, jak už je v posledních letech zvykem, byl otevřený. Klíčovou otázku i odpověď si dovolím citovat.

Novináři: „Máme tedy sdílet obavy některých politiků, že se stáváme prokurátorskou republikou, kde si nikdo nemůže dovolit podepsat papír, protože neví, jestli za tři dny někdo nepřijde s obviněním?“

Pavel Rychetský: „Nemyslím si, že by rozhodující příčinou byla vědomá mstivost, ale spíš opět jistá odborná nezpůsobilost. (…) Stíhají třeba všechny členy zastupitelského sboru podle toho, jak hlasovali o nějaké veřejné zakázce, třeba prodeji pozemků. Tady já mám vážné pochybnosti. Protože druhým krokem může být, že budou stíhat poslance podle toho, jak hlasovali. (…) Sdílím s vámi obavy, že období těchto možných přehmatů, přešlapů, velmi neodborného výkladu může stále ještě trvat, a to dokonce dost dlouho.“

Tolik předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, kdysi signatář Charty 77, první porevoluční generální prokurátor, poté místopředseda jedné federální a dvou českých vlád. Vzhledem ke své historii, formální i neformální autoritě a nikoli naposledy proto, že je hlavním justičním našeptavačem prezidenta Miloše Zemana, bez debat nejmocnější právník v zemi.

Stručně: to, co novináři píší už dlouhé roky (od stíhání ministra Mlynáře) a co se posléze stalo širším intelektuálním majetkem (od spektakulárního zásahu Ivo Ištvana na Úřadu vlády) a nad čím kroutí hlavou snad každý normální člověk (od stíhání celého zastupitelstva Jaroměře za to, že prodalo hospodu dlouholetému nájemci), konečně potvrdila nahlas nejvyšší možná autorita. Prokurátoři, jak můžeme pejorativně označovat aktivistické, snaživé a nevzdělané státní zástupce, „řeší“ vše, co se jim nelíbí, pomocí trestního zákoníku. Asi jako onen policajt, co málem srazil na zem a málem uškrtil chodce, který vstoupil na přechod pár vteřin předtím, než padla zelená.

Nelze než s předsedou souhlasit. Někteří prokurátoři jako by se vymkli zdravému rozumu. Stačí jen připomenout pád kabinetu Petra Nečase, kdy z celé spektakulární akce se zabavováním zlata a beranidly a zatýkáním je u soudu jen obvinění za zneužití vojenské rozvědky.

Případ má smutnou pointu. Případy přehmatů a ambicí návladních mohou skončit před Ústavním soudem, který může excesy korigovat, ačkoliv, jak říká sám Rychetský, proces „může skončit až za 10 let a může skončit tragicky. Potom ten náš výrok už není dostatečnou obranou základních principů.“

Jenže Ústavní soud pod Rychetského vedením se v mnoha případech dopustil podobně sporných aktů, kdy nemístně zasahoval do politiky. Což je obzvláště nešťastné – protože nad Ústavním soudem už žádného opravného prostředku není.