Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Silové řešení

Pád vlády by měl mít jinou dohru než ostudu státu

Ministerstvo spravedlnosti se včera dohodlo na mimosoudním vyrovnání s bývalými poslanci, takřečenými trafikanty, pány Fuksou, Šnajdrem a Tluchořem. Dohoda je zjevnou a nezpochybnitelnou kapitulací represivních složek našeho státu.

S velkou slávou tři bývalé poslance policie pozavírala, avšak po verdiktu Nejvyššího soudu museli být po měsíci z vyšetřovací vazby propuštěni. Následně bývalí poslanci požadovali od státu v soudním sporu sumu devět a půl milionu odškodného. Z hlediska státní kasy je dohoda, podle které (potvrdí-li ji soud) obdrží každý po několika stech tisících korun, samozřejmě výhodná. Ovšem je tu i druhá rovina, pánové dostanou náhradu ušlého výdělku a zadostiučinění za omezení osobní svobody během pobytu ve vazbě (vypočtené podle tabulek Nejvyššího soudu), plus část nákladů na advokáty. Fakt, že se bývalí politici vzdali náhrad za společenskou újmu a zničenou politickou kariéru, je staví do role mučedníků a vítězů, protože jak pravil jeden z jejich advokátů: „Morální zadostiučinění spočívá v tom, že nejvyšší autorita resortu justice uzná pochybení státního zastupitelství v Olomouci a jeho nezákonný postup.“

Státní zastupitelství v Olomouci se tak dostává do velmi nepříjemné situace, leckdo mu může klást za vinu škodu, kterou státu způsobilo planým a jak se později ukázalo nezákonným stíháním. Případ bývalých poslanců lze ještě omlouvat jako svého druhu pionýrský pokus o zkoumání mezí stíhatelností politiků. Nicméně pokud dopadne soud i v dalších větvích kauzy, která vedla k pádu koaliční vlády Petra Nečase, podobně, pak se značně legitimizuje názor, že jsme byli svědky svého druhu puče – svržení vlády pomocí policie a justice.

Nekončící podrývání autority státu spojené s utilitárním přístupem k mocenským prostředkům je z dlouhodobého hlediska velmi zlé. Za prvé, policisté a státní zástupci mohou být částí občanů pokládáni za politické exponenty a pro takové tvrzení mohou být k dispozici i soudní rozsudky. Za druhé, případné ztroskotání kauzy Nagygate oslabí státní zastupitelství i policii, a to zejména v případech nepochybných kriminálních činů s politickým pozadím – napříště si zkrátka nikdo netroufne. Nezbývá nám tedy než doufat v nějaký přijatelný rozsudek v kauze Nagygate a případně, podle své víry, se i modlit. Víc dělat nelze.