Samé dobré zprávy včera přinášel ministr financí Andrej Babiš. Schodek státního rozpočtu je o čtyřicet miliard nižší, než se plánovalo, navíc poprvé za dvacet let klesl státní dluh. Chtělo by se tleskat a jásat, gratulovat nepolitikovi, že politický úkol řídit státní finance zvládl tak skvěle. Kdyby se ovšem nevtíralo tolik protivných "kdyby".
Předně všichni vědí, že snížení schodku z plánovaných 112 miliard na necelých 78 je hlavně výsledek špatného odhadu Rusnokovy vlády, která rozpočet schvalovala. Ekonomika rostla mnohem rychleji, než protežovaný Zemanův kabinet plánoval, a tak se také loni vybralo mnohem více na daních. Na financích se pravda nijak nerozhazovalo, ale všichni víme, že to bylo za cenu omezení investičních výdajů, k němuž se uchylovala už vláda Petra Nečase, která stabilizaci státního rozpočtu a především dluhové služby (díky důvěře v ekonomiku a nízkým úrokům) považovala za svou prioritu.
Dobrá čísla, která včera oznamoval Andrej Babiš, tak jdou ze všeho nejvíc právě na účet šetřivé Nečasovy vlády, která tak dodatečně zaznamenává velký úspěch a jistou satisfakci. Ano, je to ona šetřivá Nečasova vláda, kterou Babiš kritizuje za zabrzdění ekonomického růstu...
Možná i to je důvod, proč se po letošních necelých osmdesáti miliardách schodku zvyšuje ten příští na návrh ministra financí na sto miliard korun. Ale proč má stát znovu zvyšovat schodek o dvacet miliard korun, když Babiš už v polovině roku správně sliboval schodek kolem 80 miliard a když ekonomika letos poroste pravděpodobně víc než loni? A když navíc investiční program Sobotkovy vlády není tak štědrý a velkorysý?
Rozpočtový schodek bude větší i proto, že letošní mimořádné příjmy (třeba více než osm miliard za licence na nové mobilní sítě) příští rok už nebudou a že stát přece jenom v čase ekonomického růstu ještě leccos do ekonomiky přidá (zejména na spotřebu). To ale nemá ekonomickou logiku, pokud ovšem za logické nepovažujeme to, že po dušení ekonomiky má nastat její zrychlené nafukování (třeba je to opravdu nový zákon fungování).
Všechna tato "kdyby" poněkud brzdí včerejší nadšení nad schopnostmi ministra financí. Pečlivý tedy určitě je, i v sebeprezentaci, ale co v něm skutečně je, se ukáže až za rok, kdy bude skládat účty z vlastnoručně sestavovaného rozpočtu. Potlesk na otevřené scéně, nezlobte se, až příští rok. Do té doby díky Nečasově vládě.
6.1. 2015