Nynější vláda vzbuzuje méně vášní než ty předešlé. Ale za cenu cesty nejmenšího odporu
Pomalu se uzavírá první rok premiéra Bohuslava Sobotky. Obvykle by se slušelo napsat, že se uzavírá první rok vládnutí, ale při pohledu na uplynulé měsíce se to slovo nějak nedere přes rty. To už spíše první rok administrování či úřadování. Můžeme být překvapeni?
Současný premiér nikdy nebyl charismatickým lídrem oslovujícím davy. Nebyl a není ani politikem formulujícím odvážné – či alespoň nějaké – vize, které by možná neoslovovaly davy, ale byly by důležité pro přítomnost a budoucnost České republiky. Schválně – jaký obsah politiky se vám vybaví, když slyšíte jméno Bohuslav Sobotka? Neznamená to, že by vize neměl nikdo z členů vlády, někteří je i individuálně prosazují – Dienstbier, Marksová, Chládek, Babiš… Je to ale vláda sólistů, které premiér moc nezastřešuje.
Raději kompromis než střet
Sobotkova vláda vzbuzuje po roce zcela jistě méně vášní než předchozí politické vlády Petra Nečase, Mirka Topolánka či Jiřího Paroubka. Lze ocenit, že se výrazně zklidnila politická atmosféra, že společnost už nepřipomíná natlakovaný hrnec. Dost možná je to ale za cenu cesty nejmenšího odporu.
Vášně u politické konkurence ani u veřejnosti nevzbudilo téměř nic z vládní agendy – zrušení poplatků u lékaře, nepatrná valorizace důchodů, snížení DPH u některých komodit, plánované zrušení druhého pilíře důchodového systému. Vášně se vybíjely a vybíjejí na prezidentovi, nikoli na premiérovi či vládě.
Když už něco mělo šanci zvednout alespoň část elektorátu ze židle, jako se to málem stalo u měsíčního hlášení DPH pro živnostníky, vláda bez větších problémů změnila názor a své záměry hodila přes palubu, či aspoň odložila. Nešla do přímého střetu s opozicí ani tehdy, šlo-li o její vlajkovou loď – služební zákon. Zvolila cestu kompromisu, s nímž nakonec není spokojen téměř nikdo. Jinak tomu nebylo ani s dohadováním se o platy politiků.
Nevypadá to ani, že by Sobotka upevňoval svoji moc a vliv výraznými personálními nominacemi do úřadů a státních a polostátních podniků. Nanejvýš se pokouší tlumit mocenský apetit Andreje Babiše, který se vesměs úspěšně snaží obsazovat strategické pozice.
Jinými slovy – máme za sebou premiérův rok bez chuti a zápachu. Změní se to letos? Politické okolnosti mohou být pro premiéra z ČSSD jen těžko příznivější.
Ve straně proběhne hned zkraje roku volební sjezd, na němž stávající předseda nemá vyzyvatele. Strana zatím není příliš znervózněna potenciálními ztrátami mocenských pozic v krajích. Naopak řada straníků byla nedávno saturována nějakou pozicí ve státní sféře. Sobotka dost pravděpodobně prosadí i svého kandidáta na prvního místopředsedu strany. A i kdyby ne – už téměř tři roky fungoval se svým rivalem Michalem Haškem. Premiér je schopen politicky přežít vlastně jakéhokoli (nejen prvního) místopředsedu.
Nejbližší volby, pokud se nestane něco nepředpokládaného, náš čekají až za rok a tři čtvrtě. Taková situace je v běhu času stále výjimečnější. Naposledy byla před čtyřmi lety, ale především – zůstanou-li v platnosti termíny sněmovních a prezidentských voleb – příště nastane až za neuvěřitelných dvanáct let, v roce 2027.
Premiéru Sobotkovi také nahrává do karet reálné oslabení prezidentovy pozice v politice a ve společnosti, jaké přinesl konec roku 2013 a vlastně celý rok 2014. Mimochodem – právě proto si může dovolit nepozvat jej na stranický sjezd.
Plujeme s hlavním proudem
Je to zvláštní – nejen z napsaného je zřejmé, že náš premiér je mužem s výraznými mocenskými instinkty. Koneckonců právě díky nim se stal jedenáctým předsedou vlády České republiky. K čemu však svou pozici v ústavním systému využívá a využije? Floskule o sociálně spravedlivé společnosti, transparentnosti a boji proti korupci po roce vládnutí už nestačí. Když psal Václav Klaus v roce 1999 esej Země, kde se již dva roky nevládne, těžko si asi uměl představit, že o patnáct let později se bude Zemanova vláda jevit jako aktivistická.
Premiér s chutí tvarovat společnost a její struktury podle svých představ by uvedeného unikátního souběhu různých okolností využil. Udělá to Sobotka? Nebo prolonguje model roku 2014?
Konzervativec a klasický liberál by se měl z vládní nečinnosti radovat – ta totiž znamená, že si společnost může žít svým životem. Tak to ale nebývá; nevládnou-li politici, otevírá se široké pole aktivity pro úřednictvo, zvláště v uspořádáních, kde bez úřední normy a povolení nepostavíte ani kozí chlívek. Přidáme-li k tomu situaci současné podoby evropské integrace, která právě byrokratickými způsoby uzavírá nejrůznější ostrovy svobody, temný obraz je dokreslen.
Dnes totiž stačí, aby vláda nedělala nic a „jen“ plula s hlavním proudem evropské integrace. Depolitizovanost, do níž se tak dostáváme, se stává bezvýchodností. Za předpisovou sešněrovanost vláda formálně nemůže, sama nic moc nedělá, takže toho nemůže mnoho zkazit. Že by právě na to premiér spoléhal?
5.1. 2015