Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Sociální demokraté míří plnou parou do pasti

Společná vláda ANO a ČSSD s podporou komunistů ještě upečená není a už se ukazuje, jak nerovnocenný to bude sňatek. Andrej Babiš voličům servíruje sám sebe coby makajícího pašáka, protože se mu prý možná podaří sestavit kabinet už do konce května (že je to pět měsíců po volbách spíš ostuda, se nepřipomíná). A naopak sociální demokraté jsou už teď bez většího odporu natlačeni do defenzivní role hrabivých potížistů.

Problém je, že ČSSD se, podobně jako v éře Bohuslava Sobotky, vrhla do věcné přípravy vládního programu. Maluje si, jak v nové vládě konečně prosadí sektorovou daň pro banky nebo zvýší daně bohatým. Nevnímá, že časy se změnily a že hnutí ANO je na mnohem podstatnějších proměnách systému dávno domluveno s komunisty a okamurovci. A nereflektuje ani to, že v terénu mocenského taktizování Babiš sociálním demokratům vnutil jinou než reformní image. Jakou? ČSSD nestačí čtyři křesla ve vládě, chce pět. Vybírá si, nechce obranu, což je parketa předsedy Hamáčka, ale sahá po vnitru. Zdržuje, protože vládu musí schválit její stranické referendum a sjezd 7. dubna. A minulý pátek dokonce způsobila zádrhel několikadenním odkladem jednání o vládním programu. "Je to komplikace, protože ztratíme vlastně čtyři dny," nevynechal Babiš příležitost vyjít ze situace jako ten lepší.

Je nepochopitelné, že se vedení sociálních demokratů nepokouší důrazně a srozumitelně (jako se to dřív chtělo od Sobotky) vysvětlit, že má pro všechny uvedené požadavky pádné důvody. Že odebrat vnitro hnutí ANO není mocichtivost, ale podmínka nezávislého vyšetření Babišovy kauzy Čapí hnízdo. Že čtyři dny odkladu na konzultaci je pakatel proti mnohaměsíčnímu Babišovu předstírání, že vyjednává. Nic. Ticho. Lidový dům mlčí. A to už se skoro zapomnělo na původní požadavek ČSSD, aby premiérem nebyl trestně stíhaný politik čili Babiš. Nebo aby se hnutí ANO písemně zaručilo, že menšího vládního partnera nebude moci přehlasovat. Obojí smetl Babiš před časem bez odporu jediným mávnutím ze stolu.

Jestli Hamáček spoléhá na levicovou podporu KSČM coby druhé malé vládní strany, plete se. Proruským komunistům vyhovuje víc Babišova ohebnost než sociální zásady ČSSD. A vznáší-li KSČM výhrady k nynějším ministrům zemědělství a průmyslu, pak tím jen nahrává Babišovi, aby mohl právě tyto "tučné" resorty, a nikoli vnitro nebo spravedlnost, obětovat Hamáčkově straně.

Způsobem, jakým vyjednává s Babišem, sociální demokracie míří plnou parou do pasti. A s ní i celá polistopadová demokracie. Čekají nás tři a půl roku neodvolatelné anovlády s demokratickou oranžovou fasádou, avšak s nosnými zdmi z rudých cihel a hnědých balvanů.