Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Stát a občané

Stát má mnoho výsad. Když občany poškodí, nestane se mu nic. Má jen vzdálenou odpovědnost politickou. Když totéž udělají občané, padají na ně pokuty a jiné tresty. A přitom stát není víc než služba lidem.

Státu se často, možná až příliš, stávají chyby, přehmaty a jiné nehody, které padají občanům na hlavu. Poslední případ: stovky aut přihlášených na falešné doklady. Lidé si je koupili, stát jim vydal doklad o původu vozidla, čímž je uvedl v dobrou víru, že je vše v pořádku. Později policie rozmotala celou síť. Auta občanům zabavuje. Jsou jich stovky. Doklady byly prý tak dokonale padělané, že to úředníci nepoznali.

Později to poznali, když se síť rozmotala. Poznat to měli hned, od toho jsou státními odborníky. Když to nepoznali, vzniká otázka, k čemu tato služba (evidování vozidel) je. Měla by dávat občanům doklad o vozidle jako záruku, že auto má zdravou minulost. Místo toho dává doklady padělané. Neprofesionalita úřadu padá na občany. Přijdou o auta.

Obrana je lehká: každé auto přijede vždy odněkud. Stačí se tam zeptat, internet to umožňuje, jestli tam to auto bylo, než přijelo. A bude po podvodu.

Jiný případ: na katastrech se převáděly nemovitosti na falešné doklady neboli kradly. Úředníci nic nepoznali a podvod zase padal na občany. Mají prý každou chvíli kontrolovat, jestli se na katastru s jejich pozemky nemanipuluje. Skutečnost je opačná: úřad kryje podvody minimálně tím, že je nepozná. U hodnot za miliony věří falešnému dokladu a majitele se nezeptá, jestli někoho pověřil prodejem tak velké hodnoty.

Další podobné případy si čtenář vybaví sám. Častá nesmyslná zatčení, šikanující vazby, zpupnost exekutorů, kteří promeňují tisícové dluhy ve statisícové zisky. Mechanismus je vždy stejný: stát lajdá, je nedbalý, dělá škodu a tváří se povýšeně, jako by to byl stát králů.

Idea, že stát je servis, placená služba, jejíž povinností je hledět na co nejdokonalejší a nejpohodlnější službu občanům, dosud nezakořenila. Pořád se motáme v tenatech jakéhosi vyššího nadoblačného poslání, který prý stát má. Jako by občan byl poddaný a úředník byl jeho pán. Naše republika není k obyvatelstvu moc přívětivá. Zavaluje nás byrokracií, formuláři, pokyny a příkazy. Smysl valný nemají, zato kontrola plnění je ostrá. Občan má často pocit, oni to dělají, aby se zaměstnali.

Neberte nám kabáty

Historik Dušan Třeštík kdysi říkal, že první právní předpis za úsvitu přemyslovského státu zněl: poddanému, který si přijde stěžovat na hradiště, nesmí být odebrán kabát. Byl to asi ve své době pokrok. Do vydání předpisu (či snad zákona o kabátu?) bylo běžné, že stěžovateli ze vzteku kníže i ten kabát sebral. Tímto směrem jde i duch nynějí republiky. (Nejen naší.)

Když si zapomenete doma řidičský průkaz, dostanete pokutu. Když si republika zapomene říct o vrácení několika miliard či omylem postaví nad dálnicí dva přechody pro případ, že by přišli medvědi a chtěli dálnici přejít, nestane se nic.

Jde o tradici státně-správní nabubřelosti. Ostatně i prezidenti sídlí na hradě králů, ačkoliv jsou jen obyčejnými prvními úředníky republiky, které nikdo nepomazal, neboť v republice svato není už nic. Tato tradiční nabubřelost je kombinována s tradičním šlendriánem a setrvalým mrzoutstvím úředníků.

Nabízí se i nepěkné téma, zda nebývají úředníci příliš často podpláceni, třeba v případě těch falešných dokladů k automobilům. Pronásledovatelé korupce by se měli i na tuto drobnou občansko-úřednickou korupci více zaměřit. Nepoletují tam miliardy, spíš jen tisíce, zato jich jsou asi ohromná hejna. Pro tisícovku se nikdo nerozkrájí, ale krev pije všem.

Zdokonalit chápání státu jako placené služby občanům je velké politické téma. Je však málo efektní, každý chce lapit Krejčíře, ale mezitím vám budou chtít zdanit vodu ze studny pomocí zcela nesrozumitelného formuláře.

Cíl zní: pečlivý a úslužný stát, který neustále přemýšlí, jak občanům zpříjemnit život. Přemýšlí také, jak zmenšovat hulvátství úřadů, šikanu a svévoli. A teď to dobré: za dvacet pět let ušel v tomto směru stát ohromný kus cesty. Jde však o to, aby se nezastavil. Zpomaluje se a cíl je ještě daleko. Tak státe, pochodem vchod!