Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Svézt se, či se nesvézt s Babišem?

ČSSD udělala chybu, když se nevýhodné fázi cyklu vzdala ministerstva financí. Symbolem změny atmosféry v ekonomice se tak lehce stává Andrej Babiš.

Kabinetu Bohuslava Sobotky od počátku vládne zvláštní konflikt. Všechny strany samozřejmě potřebují ekonomický úspěch, ale protože ministerstvo financí ovládá předseda ANO Andrej Babiš, největší soupeř vedoucí vládní strany, potřebuje ČSSD dokázat, že tento úspěch z větší části patří jí. Jinými slovy: každý drobný neúspěch ministra financí se ČSSD hodí, každý drobný úspěch jejích politiků je třeba prodat jako velké dobrodiní.

A tak schválený Akční plán vlády rozvoje ekonomiky na další dva roky, jehož centrem jsou investiční pobídky, investice do infrastruktury, podpora pracovního trhu, prezentuje Sobotka jako veledílo sociálnědemokratických ekonomů. Přitom je z tohoto dokumentu zřejmé, že bez rozpočtových opatření, jež má v ruce Babiš, se z plánu nepodaří uskutečnit nic. Premiér též velmi nenápadně naznačuje, že ministr financí by měl už splnit, co slíbil. Tedy dostat do rozpočtu desítky miliard, které mizí v temných uličkách daňových únikářů. A protože totéž už několikrát zopakoval ministr zdravotnictví Němeček, kterého Babiš kritizuje za finanční neprůhlednost resortu, je jasné, že ČSSD právě v tomto bodě doufá v Babišův neúspěch.

Je to vhodné pole boje, už proto, že Babiš tyto předvolební sliby dnes popírá. Zároveň ale tvrdí, že peníze z úniků na DPH díky jeho opatřením přijdou. Jen později, kolem roku 2017 a 2018. "To bychom mohli dosáhnout na 60 miliard z DPH," tvrdí Babiš. "A dalšími plánovanými opatřeními bychom měli vybrat až o 30 miliard víc na daních." Prozatímní Babišovy zisky do rozpočtu jdou nejvíce na vrub jednorázových událostí, ať už jde o peníze za licence na rychlé mobilní sítě LTE (8,5 miliardy), či o kauce prodejců nafty a peníze, které přitekly z EU. Z vnitřních zdrojů jsou to větší výběry na DPH, ty však nejdou na úkor Babišova skvělého daňového dozoru, ale lze je připsat růstu ekonomiky, na nějž si z větší části dělá nárok ČNB (guvernér ČNB Singer tvrdí, že na obratu o 3,5 procenta se měnová intervence ČNB podílela 1,5 procenta), ačkoliv hlavní vlivy jsou vnější, hlavně pak ekonomický růst v eurozóně.

Přestože ministr financí těžko může spočítat, kolik tomuto růstu přidal on sám, tedy práce jeho úřadu, i tady Babiš triumfuje, což ČSSD těžko nese. "Důležité je, že jsme proti Kalouskovým škrtům v roce 2013 změnili atmosféru," říká přesně Babiš v PR rozhovoru na webu svého ministerstva, který je evidentně psaný s politickým záměrem. "Pustili jsme investice, navýšili platy a důchody. Lidé mají pocit, že se daří, nebojí se nakupovat, což ve výsledku znamená větší příjem z daní."

Není to tak úplně pravda. Reálné mzdy sice rostly v prvních dvou čtvrtletích meziročně o dvě, respektive o tři procenta, ale na tento růst neměli Babiš ani Sobotkova vláda žádný vliv. Šlo o cyklickou vlnu, na níž se nová vláda veze doposud. Přesto má Babiš pravdu. Je to on v roli ministra financí, kdo změnil atmosféru. Jeho volební důvěra - ať už se bere kdekoliv a ať je jakkoliv záhadná - se z větší části přelila i do ekonomiky. Pozitivní očekávání, která rostou i v českém byznysu, Babišovi nevezme ani ČSSD, která bude marně opakovat, že tato stabilizace je výsledkem práce celé vlády, nejen ministra financí. Symbol může být jen jeden a ten sedí na financích.

Navíc je zjevné, že první finanční rok ministra Babiše skončí s lepším schodkem, než se plánovalo. Babiš tvrdí, že to bude osmdesát miliard, ale vzhledem k tomu, že aktuální schodek se blíží sedmdesáti miliardám a na konci roku se utrácí nejvíce, dá se očekávat, že deficit zamíří někam k devadesátce. I to je ale vůči plánovaným 112 miliardám velká úspora.

Babišovi se tedy z vnějšího pohledu daří, skutečná zkouška ale přijde až příští rok, kdy bude muset ukázat, že umí rozpočet vyvažovat výnosy ze strukturálních změn, nikoli jednorázovými příjmy. Už teď je ale zřejmé, že ČSSD udělala politickou chybu, když nejvýznamnější ministerstvo svěřila svému největšímu politickému soupeři, který bude sbírat politické body i za celou vládu. ČSSD může Babiše jemně podrývat, přímo proti němu ale jít nemůže, protože by to ohrozilo ekonomický úspěch celé vlády. ČSSD tedy musí doufat, že "svézt se s Babišem" nakonec bude pozitivní i pro její volební zisky. A že si z odlesků symbolu vezme co nejvíc. Čekat, že se Babišovi nakonec něco hodně nepovede, by vzhledem k velké míře neurčitosti jeho slibů mohlo trvat až příliš dlouho.