Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Tahání expertů z klobouku

Oslovení některých nestraníků Andrejem Babišem do jeho zamýšlené vlády může být rizí „účelovka“. Předseda hnutí ANO nejspíš sleduje úplně jiný cíl.

Pokud by se měli ve vládě objevit všichni, o kom se dnes spekuluje, stačilo by to Andreji Babišovi na dva až tři kabinety. Na druhé straně se šéfovi ANO vypouštěním více či méně falešných pokusných balonků podařilo přesně to, co potřeboval. I když to totiž vypadá, že hlavní otázkou dneška je, zda bude na některém z resortů ten či onen, skutečná podstata je někde jinde. Tedy kdo jeho vládu podpoří ve Sněmovně.

Babiš má při stávajícím rozložení sil stále dvě možnosti. První je rychlejší, ale pro jeho hnutí z dlouhodobého pohledu devastační. Tedy spoléhat na podporu Okamurovy Svobody a přímé demokracie, komunistů, anebo jedné z nich s nějakými přeběhlíky. Druhá cesta je mnohem delší, avšak pravděpodobně vedoucí k jím vytyčenému cíli: k ustavení standardní vlády opřené o některé z „tradičních“ stran.

I konečný výběr kandidátů do Babišovy menšinové vlády napoví, pro kterou z oněch dvou cest se rozhodl. Pouze pokud by už měl kuloárně vyjednanou dohodu o podpoře kabinetu, mohla by se v první sestavě šéfa ANO objevit poměrně nečekaná jména. Lidí, kteří mají své jisté a nemají zapotřebí riskovat, že o to přijdou kvůli několikaměsíčnímu dobrodružství.

Nejlepším příkladem je český velvyslanec v USA Hynek Kmoníček, kterého Lidové noviny zařadily do skupiny adeptů na post ministra zahraničí. Pravda je, že o něm v této souvislosti Babiš s Kmoníčkovým předchozím zaměstnavatelem – prezidentem Zemanem – v minulosti mluvil. Jenže i kdyby taková nabídka nyní skutečně padla, bylo by asi naivní se domnívat, že by Kmoníček kývl, pokud by Babiš neměl zajištěnou podporu ve Sněmovně. Jako velvyslanec má před sebou ještě přes tři roky, musel by tedy být padlý na hlavu, aby to zahodil kvůli pár měsícům ministrování.

Jde pouze o příklad, Kmoníček třeba ani nemusí být reálně zvažovanou variantou. Přesto je o jménech odborníků, která se nyní objevují, nutné uvažovat i z tohoto úhlu pohledu. Ostatně proč se asi na post ministra školství nehrne moravskoslezský hejtman za ANO a bývalý rektor Ivo Vondrák?

K tomu je nutné připočíst, že by řada z nestraníků mohla mít problém sedět ve vládě, pokud by ji podporovali okamurovci nebo komunisté. Ostatně stejně jako někteří členové ANO. Karla Šlechtová po volbách označila SPD za „novodobé fašisty“, obdobně mluvil i Martin Stropnický. Oba jsou považováni za členy vznikající Babišovy menšinové vlády. Šéf ANO by tak v tomto smyslu musel ukočírovat nestranické kandidáty, vlastní lidi a k tomu všemu jak komunistům, tak SPD za podporu tvrdě platit. Zvlášť když za Okamurovou stranou stojí lidé typu bývalého kmotra pražské ODS Tomáše Hrdličky.

Navíc nikdo nedokáže zaručit, že se poslanecký klub SPD za pár měsíců nerozpadne, tak jako se to stalo Okamurově předchozí straně Úsvit přímé demokracie. To je příliš mnoho rizik. Ke všemu s vědomím, že by takové uspořádání dodalo munici skomírajícím tradičním stranám, zatímco ANO by v jakýchkoli příštích volbách mohlo poztrácet několik procent středových voličů, pro které by SPD a komunisté byli příliš.

Mnohem pravděpodobnější se tak zdá, že jsou některá jména ministerských adeptů vystřelována jen proto, aby přímo nahlodávala politické soupeře, případně vytvořila kouřovou clonu. Když Babiš za možné odborníky pro svoji vládu jmenoval třeba občanské demokraty Václava Klause mladšího, Janu Černochovou nebo socialistu Jana Hamáčka, musel vědět, že nekývnou.

Ale stejně tak se mohl spolehnout, že to některé jejich spolustraníky může v konfrontaci s nesmlouvavými stanovisky jejich vedení nahlodat. Pouhý výrok, který Babiš následně relativizoval, totiž u řady z nich mohl spustit konkrétní představy moci a funkcí, které by mohly být k dispozici.

Z jiného soudku je pak nabídka postu ministra školství rektorovi Masarykovy univerzity Mikuláši Bekovi. Babiš bezpochyby musel vědět, že Bek odmítne. Mimochodem, umíte si představit, jak by rektora do funkce uváděl prezident Zeman, který ho několik let po sobě nezve ani na oslavy státního svátku 28. října? Přesto Babišovi stálo za to rektora veřejně oslovit. Bek opáčil, že chce dokončit mandát rektora do roku 2019, a hlavně, že by vláda ANO nebyla v souladu s jeho „hodnotovou a voličskou orientací“. Nicméně Babiš má další „důkaz“, že není úzkoprsý a hledá skutečné odborníky, i kdyby nakonec žádného neulovil.

Každopádně se šéf ANO bude moci odmítáním ze všech stran ohánět, když jeho první vláda padne. Prezident Zeman mu dá následně druhý pokus. Hra na hledání odborníků se může opakovat. Jen budou třeba jiní. Nevyjde to ani napodruhé? Pokud bude šéfem Sněmovny zvolen Radek Vondráček z ANO, získá Babiš i třetí pokus. Před ním už ale bude situace jiná. Kdyby neuspěl, znamenalo by to předčasné volby. Do nich by šel s tím, že pro vytvoření kvalitní vlády udělal všechno, ale tradiční strany všechno jeho úsilí sabotovaly a donutily jít lidi opět k urnám.

ANO by si zřejmě polepšilo. Finančně a vesměs i personálně zdecimované partaje v čele s ČSSD by však volby mohly dorazit, peníze na další kampaň navíc nemá s výjimkou ANO, SPD a Pirátů nikdo. I proto se nakonec ještě mohou dnes striktně odmítavé strany přetahovat, kdo z nich do Babišovy vlády vleze. Do té doby ale určitě uslyšíme ještě o řadě odborníků...