Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Ticho a strach

Po Nečasově vládě nám zbyl zákon o veřejných zakázkách, psaný na vlně hlasité protikorupční kampaně. Je tak přísný, že všechny zakázky umrtvil. Změkčit se ho teď pokouší vláda, již paradoxně stejná vlna vynesla k moci.

Hned dvakrát během posledního týdne pochválil prezident Miloš Zeman nový zákon o zadávání veřejných zakázek. Předpis, který teprve vzniká v kuchyni Ministerstva pro místní rozvoj, má podstatně změkčit obdobnou normu, s velkou pompou schválenou za Nečasovy vlády.

Zajímavější než prezidentova slova samotná je však ticho, které po nich následuje. Tedy že nikdo nekřičí ani nesvolává demonstrace. Jako by se slehla země po všech protikorupčních vlčácích ze spolků s bohulibými názvy jako Otevřená společnost, Inventura demokracie, Transparency International, Nadační fond proti korupci, Rekonstrukce státu či Oživení. Důvody k bití na poplach by přitom měly mít nejméně tři.

Zaprvé: kdyby mělo protikorupční tažení svou Bibli, pak by v ní předpis o veřejných zakázkách plnil roli Starého zákona. Přece kde už se dá krást a uplácet lépe než na zakázkáích eráru? Zadruhé: pochválí-li něco prezident, všem protikorupčním bijcům nutně zabliká kontrolka, protože Zemana řadí mezi „zlojedy“. Už proto, že podepsal opoziční smlouvu, táhl to se Šloufem a kamarádí s Klausem. A zatřetí: emoce stranou, ale přece tady opravdu jde o výrazné změkčení zákona, který tvořil základ protikorupčního tažení minulých let. Tak pročpak to ticho?

Asi je dobré si připomenout, v jaké atmosféře se před dvěma lety přísný zákon o zadávání veřejných zakázek přijímal. Nečasova vratká vláda byla ze všech stran ostřelována protikorupční národní frontou. Již zmíněné nevládní iniciativy vytvořily Platformu pro transparentní veřejné zakázky, která nestandardně pomáhala zákon přímo psát. Ve vládě samotné si na tématu boje s korupcí honily triko Bártovy Věci veřejné a po nich partička LIDEM Karolíny Peake. Na Ministerstvu pro místní rozvoj si zákonem snažil udělat jméno neviditelný ministr Kamil Jankovský. A z opozice, zejména oranžového senátu, byla vláda tlačena, aby byl „klacek na korupci“ ještě tvrdší.

Žák Nečas se snažil a pečlivě odškrtával úkol po úkolu z vládní protikorupční strategie o 84 bodech. Ale místo aby se pokoušel maximálně zmenšovat prostor pro korupci v duchu hesla „méně razítek = méně korupce“, vyhověl společenské poptávce a poslal do parlamentu zákon, v němž chybělo snad už jen to, aby u zadávání jakékoliv zakázky přímo seděl policajt.

S policajtem za zády

Ani tak se ale nezavděčil. Když krátce nato nevládní iniciativy vystavily premiérovi vysvědčení za boj proti korupci, dostal tento zákon trojku. Snad právě kvůli tomu chybějícímu policajtovi. A výsledek? „Nám se podařilo přijmout přísný zákon o veřejných zakázkáích, až teď všichni křičí, že je tak přísný, že podle něj nejde nic postavit,“ přiznal před pár dny v jedné předvolební debatě Radek John, který v Nečasově vládě slovo „korupce“ skloňoval nejčastěji.

Zadání jakékoliv zakázky na úrovni obce, kraje či státu se stalo tak komplikovaným a zdlouhavým, že se zejména řada starostů do podobné anabáze vůbec nepouští. Oželí i evropské dotace, než by kvůli nim strkali hlavu do oprátky. Množí se totiž případy obviněných starostů, kteří si dovolili neřídit se při výběru firmy pro nějakou zakázku jen cenou. Jako třeba starosta západočeského Krásna, jenž na projekt mateřské školy vybral firmu sice dražší, ale která jako jediná už někdy předtím školku stavěla. K odpovědnosti za zákon, který umrtvil aktivitu obcí, se ale dnes nikdo moc nehlásí.

Pozor, toto není obhajoba politické korupce, neřkuli přímo kleptokracie. Dokonce je možné, že ministerstvo Věry Jourové dnes ve snaze zákon změkčit sklouzává do opačného extrému, protože třeba možnost firem naúčtovat si eráru, kraji či obci za dodatečné vícepráce navíc až padesát procent z původní zakázky místo dosavadních dvaceti zní jako průhledný návod ke korupci a šlendriánu.

Jisté je, že z veřejných zakázek, jimiž u nás ročně proteče přes půl bilionu korun, vždy něco ukápne do kapes korupčníků – jsme prostě lidi. Nadějný je ale posun ve filozofii nového zákona: ten už tak okatě nepovažuje předem za zločince každého starostu, který vypisuje zakázku na novou střechu místní sokolovny.