Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Trable politiků, kteří nesnášejí politiku

Manuál s návodem, jak hlasovat v komunálních volbách, který rozesílá milionům voličů spolek Rekonstrukce státu (nejlépe v jejím hodnocení vychází formace Tomia Okamury), znovu otvírá otázku, zda - a jak - je možné dělat politiku skrze nevládní organizace. A zda je tato "nepolitická" politika čistší než originál. Otázka netrápí jen Česko. Všude ve světě lze pozorovat, jak na jednu stranu upadá důvěra v klasické nástroje politické soutěže ve prospěch nevládních organizací. Na druhou stranu se ale tyto organizace dostávají do úzkých, protože to, co z nich v očích veřejnosti dělá málem svaté bojovníky za věci veřejné, jim znemožňuje dotáhnout věci do konce. A pokud se někteří rozhodnou v rámci svého boje přijmout stranickou nebo politickou funkci, vede to ke sporům.

Tato "nepolitická" politika proměnila politickou soutěž hned dvakrát. Veřejnost se častěji obrací k občanským iniciativám nebo týmům odborníků, nesvázaných s jedním volebním obdobím či s jednou ideologií. S tím souvisí, že i politici musejí více vnímat nálady veřejnosti a dávat najevo, že jí rozumí. Nevládní sféra mívá občas úspěch. Třeba britské "Plane stupid" zabránilo výstavbě dalších přistávacích drah na londýnských letištích a bez "Nizozemského spolku pro dobrovolnou eutanazii" by k toleranci eutanazie v Nizozemsku nedošlo.

Příznivý trend nepolitické politiky má však i stinné stránky. První, technickou je, že to, co funguje v dílčích požadavcích, mívá v případě komplexních otázek problém. Tak jako to vidíme v případě české Rekonstrukce státu a navržení devíti protikorupčních zákonů, které si nekladou menší cíl než zatočit s největším nešvarem Česka. Komplexně orientovaná občanská hnutí se dříve nebo později musí "ušpinit" politikou, protože bez zástupců v zákonodárných orgánech změnu neprosadí. Zmiňované Plane stupid třeba hrálo několikrát roli "zlého policajta" jiným, méně radikálním nevládním organizacím, které spolupracovaly s poslanci a které pak mohly říct, že vlastně prosadily skvělý kompromis.

Druhou stinnou stránkou je samotný pojem "nepolitický". Politika se stala sprostým slovem a nevládní sféra slibuje konec ideologie a stranických šarvátek. Hledají se "efektivní" a "profesionální" řešení. Jenže o kolik je manažerská mantra čistší než ona "politika"? Ve světě politiky ideologie objasňuje hodnotové směřování návrhů a šarvátky umožňují tříbit názory. Právě tyto dva aspekty jsou klíčové pro zachování demokratické soutěže. Rekonstrukce státu samozřejmě nechce ohrozit demokracii. Své místo v politickém provozu ale bude muset ještě hledat.