Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Trable s nulovou tolerancí

Každá akce přirozeně vyvolává stejně silnou reakci opačného směru. Česko bylo léta rájem hazardu, teď je v kurzu nesmiřitelný boj proti němu. V obcích se konají referenda o nulové toleranci, kdo nevystoupí proti „hazardní mafii“, nemá před komunálními volbami šanci. Je to pochopitelné, ale nikoli neproblematické. Zakázat je snadné, ale co dál?

Problém nulové tolerance hazardu ukazují výsledky víkendového referenda v Praze 10. Naprostá většina hlasujících se vyslovila pro nulovou toleranci, ale zdaleka ne všichni z nich jsou ochotni nést důsledky. Na otázku, zda má výpadky v příspěvcích na mládežnický sport, které po likvidaci heren nutně vzniknou, hradit městská část ze svého rozpočtu, odpovědělo kladně významně méně lidí. A to se příznivců nulové tolerance nikdo neptal, jestli by po odstranění hazardu souhlasili se zvýšením daní.

Nedomýšlení důsledků nelze vyčítat občanům, kteří problém s rozlezlým hazardem nezpůsobili a všudypřítomné herny je oprávněně štvou. Politikům už ale ano. Od těch bychom měli chtít systémové, funkční řešení bez populismu. Pokud vidí v nulové toleranci opravdu nosný koncept, neměli by ho odsouvat na lokální úroveň, ale začít se seriózně bavit o plošném zákazu hracích automatů – tak jako to udělali v Maďarsku nebo Norsku. A jasně říci, odkud se potom chybějící peníze vezmou.

Při jakýchkoli úvahách o nulové toleranci je ale zároveň nutné mít na paměti švédskou zkušenost ze sedmdesátých let. Poté, co ve Švédsku dočasně plošně zakázali veškeré hrací automaty, vytvořil se černý trh, který přetrvává do dneška. Studie vysoké školy ekonomické v Turku cituje experty, podle kterých je nyní ve Švédsku tři až pět tisíc ilegálních automatů. Možná je to zanedbatelné riziko, ale někdo by se jím měl kvalifikovaně zabývat – ne jen říkat „my si myslíme, že se to nestane“.

Je dobře, že se česká společnost shodla na potřebě hazard radikálně omezit. Regulace by ale měla mít povahu věcného řešení problému, ne být variací na kamenování satana, jak je tomu nyní. Současný nadšený, ale chaotický přístup už naráží na všech stranách. Na antimonopolní úřad, výhrady má Evropská komise. Z mnoha důvodů spíše než lokální zákazy potřebujeme promyšlenou politiku nakládání s hazardem na úrovni celého státu. Pokud ji ministerstvo financí dokáže připravit (a zatím se zdá, že ano), je dobrá šance, že poptávka po nulové toleranci se všemi jejími úskalími zmizí. Extrémy jsou chytlavé, ale k životu je spíše rovnovážný stav.