Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Válka generací

Tušíte, jak jeden dělník uživí jednoho seniora?

Bejvávaly časy, kdy se ze zpráv OECD dělávaly „otvíráky“, hlavní zprávy alias cover story českých deníků. Dnes jsou nám takové zprávy šumafuk, sami víme všechno nejlíp.

V něčem je to pochopitelné, „transformace“ už dávno není téma. Zároveň se ale dá na kapitole hodnocení a výhledů Česka ukázat jeden z největších paradoxů doby. Potřebujeme urgentně řešit stárnutí populace, ale voličské nálady nám to neumožní. Většinu tvoří lidé, kteří žádné změny nechtějí.

Krásně je to vidět na nejsilnější partaji. Zatímco před lety začínalo hnutí ANO 2011 jako populistická, leč fakticky liberální strana, dnes je úplně jinde. Z poměrně liberální formace je klasická konzervativní levice, přičemž průměrný věk voličů je podobný jako u ČSSD – okolo 55 let. (Voliči KSČM jsou ještě starší, podle dlouhodobých dat Medianu je jejich věkový průměr 63 let.) A tak před volbami v roce 2013 sice Andrej Babiš hájil soukromé penzijní spoření, a dokonce nejen třetí, ale i druhý penzijní pilíř. Po jmenování premiérem ale jako první věc udělal pravý opak: přišel se zvýšením státních penzí, aby nejvíce prospěl těm, kteří v životě vydělávali nejméně.

Zatímco nás tedy OECD varuje, že „financování důchodů, zdravotní a dlouhodobé péče v současné době zaujímá více než 43 procent státního rozpočtu, sociální výdaje budou v roce 2060 zaujímat více než 75 procent rozpočtu“, tak naše levostředá vláda tyto sociální výdaje ještě zvyšuje. Přesně tak, jak si přejí její voliči.

Česká populace stárne rychleji, než je tomu ve většině evropských zemí. Zatímco dnes máme na jednoho mladého/starého (děti pod 15 a senioři nad 65 let) zhruba tři pracující, poměr se rychle změní. Pokud se dnešní dvacátníci nerozhodnou mít každý čtyři děti, pak za čtyřicet let nebude tento poměr 28 procent jako dnes, ale 56. Tedy méně než jeden na jednoho.

Jak ten jeden pracující uživí toho jednoho seniora, netuší dnes vůbec nikdo. Ale mladých je málo a k volbám nechodí. Naděje na změnu zmizela z obzoru.