Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Vláda, která likviduje opozici

Andrej Babiš vyčítá sociálním demokratům kontroverzní minulost, pro Bohuslava Sobotku je ANO akciovka s bezprávními statisty. Tato vláda opozici nepotřebuje.

Víkendový sněm hnutí ANO přinesl jen jediné opravdové překvapení. A nebyla to ani volba Radmily Kleslové místopředsedkyní, ani odstoupení Martina Stropnického ze souboje o místopředsednická křesla, dokonce ani série kritických vystoupení poslance Ivana Pilného. Byl to prostý fakt, že Andrej Babiš získal v tajné volbě předsedy hnutí stoprocentní podporu. Jako téma pro vtipy dobré, ale z hlediska reálného dopadu na českou politiku má toto číslo nulovou hodnotu. Hodí se už jen jako položka kolonky kuriozit z historie českých politických stran.

Nejzajímavějším aspektem třetího celostranického zasedání ANO je tak bezesporu míra kritiky, kterou špičky hnutí adresovaly svým koaličním partnerům, přesněji sociálním demokratům.

Věc došla tak daleko, že na kritiku musel ostře reagovat Bohuslav Sobotka, kterého také čeká stranický sjezd. Šéf ČSSD si teď rozhodně nemůže dovolit vypadat jako někdo, kdo se nechá kritizovat od menšího koaličního partnera, přestože mu Andrej Babiš z Chodova jasně vzkázal, že jejich síly jsou minimálně vyrovnané a měl by tomu odpovídat i poměr vládních křesel (v tuto chvíli vychýlený ve prospěch ČSSD).

Význam verbální roztržky ve vládní koalici lze téměř marginalizovat vysvětlením, že čechrání peříček před spolustraníky je v době kolem stranických sletů standardní folklorní představení. Něco jako předvolební fotka s dítětem. Jenže aktuální střet mezi Babišem a Sobotkou ukazuje minimálně na dvě věci, které si zaslouží trochu více pozornosti.

Akcionář v matrixu

Podivný vládní svazek mezi ANO a ČSSD plní v tuto chvíli nejen roli koaliční, ale do značné míry i roli opoziční. Stačí se podívat na to, co si hlavní vládní partneři čas od času vyčítají. Babiš na víkendovém sněmu ANO vmetl Sobotkovi do tváře „kontroverzní minulost ČSSD“, čímž mu dal jasně najevo, že sociální demokraty i nadále řadí do toho, čemu s oblibou říkává „matrix“ či „Palermo“. Tím je v očích šéfa hnutí ANO klientelistický systém politického kartelu, který tu úspěšně fungoval od roku 1998 a jeho sítě se začaly trhat až za Nečasovy vlády.

Sobotka se zase pokouší stylizovat sám sebe do role člověka, který Českou republiku zachrání před Babišovým konfliktem zájmů. Přestože s majitelem Agrofertu bez problému vstoupil do vlády a přenechal mu kontrolu nad ministerstvem financí, po víkendovém sněmu Babišova hnutí si neodpustil tvrdé rýpnutí do jeho demokratických kvalit: „Přijaté stanovy ANO spíše připomínají stanovy akciové společnosti s jediným akcionářem a houfem bezprávných statistů,“ nechal se slyšet Sobotka. Lze předpokládat, že podobných vět z úst obou hlavních aktérů ubývat nebude. Spíš naopak. Jejich frekvence se přitom bude zvyšovat nad každým ohroženým bodem koaliční dohody.

Vedlejším efektem tohoto stavu je faktická eliminace opozičních stran. Úsvit Tomia Okamury přivedla jeho neschopnost vymezit se vůči současné vládě na pokraj likvidace, lépe na tom však není ani opozice pravicová. Občanská demokratická strana trpí především nevýrazným vůdcem, který sice může mluvit, jak chce rozumně, ale pod jeho vedením se strana nad deset procent dostat nemůže.

Na limity svých opozičních aktivit narazila i TOP 09, jejíž faktický lídr Miroslav Kalousek měl sice dobrý nástup, ale v uplynulých týdnech jako by mu došlo palivo. Občas něco pronese o rozpočtu, ale většinou jen straší ruským nebezpečím, což jistě není nejefektivnější způsob kritiky současné vlády. A po papírovém předsedovi TOP 09 se v podstatě slehla zem.

O moc lépe na tom nejsou ani komunisté. Vezmeme-li v úvahu fakt, že ČSSD už rok vládne se stranami, které se definují minimálně jako středové, pak by měly preference KSČM v současnosti růst. To se však překvapivě neděje a vysvětlení existuje jen jediné: ani komunisté nejsou schopni nalézt funkční recept na kritiku vlády, která opozici nepotřebuje, neboť si ji dokáže suplovat sama.

Zatím to funguje

Přitom není důvod se domnívat, že by se na tomto uspořádání mělo něco brzy změnit. Lze předpokládat, že v rámci svých „opozičních povinností“ bude ČSSD i nadále pečlivě sledovat, jak ministru financí daří vybírat daně, a každé zaváhání bude tvrdě kritizovat.

Socialisté se zase mohou spolehnout na to, že stejně podrobně, jako oni hlídají finance, bude Babiš zkoumat ministerstvo zdravotnictví, kde podle něj státní pokladna masivně krvácí. ČSSD naopak nespustí oči z ministerstva dopravy, které se bude muset vyrovnat minimálně s problémem jménem Kapsch.

Munice je zkrátka dost. A také jsou tu nové komunikační nástroje, které činí systém vnitrokoaliční kontroly mnohem rychlejším a v neposlední řadě i zábavnějším. To když se ministři pouštějí do stížností na fungování vlády na sociálních sítích, jako to teď udělala ministryně Karla Šlechtová. Bohuslav Sobotka ji sice vyzval, aby trávila na sociálních sítích méně času, ale ve skutečnosti by jako Šlechtová měli postupovat všichni ministři. Preference vládních stran ukazují, že to zatím funguje.