Jan Čechlovský
místostarosta města Chrudim

Za naše velké širé přímo dotované lány

Podpora zemědělským podnikům by měla být zachována bez ohledu na jejich velikost, hlásá hned první teze materiálu ministerstva zemědělství k budoucí podobě Společné zemědělské politiky. Úřad ministra Jurečky se tak nekompromisně staví proti velké většině zemí Evropské unie. Důvodem je snaha ochránit velké agrokombináty, které v českém zemědělství tradičně dominují.

"Tradičnost" je to samozřejmě pofiderní, ovšem zásadnější je, zda dnešní stav zemědělství je pro Česko tak výhodný, že se za jeho zakonzervování vyplatí bojovat ze všech sil a shánět v Evropě alespoň trochu relevantní spojence. Přitom s velkou pravděpodobností marně.

Většina států totiž považuje za přirozené, že přímé platby, tedy peníze obdržené jen za to, že farmář obdělává určitý počet hektarů, mají mít strop. A deset jej již i zavedlo. Jde totiž o dotace, které Evropa zavedla v období, kdy se rušily právem kritizované intervenční ceny. A příjem odstupňovaný podle velikosti polí měl zemědělcům pomoci, aby do nových podmínek pokud možno hladce přešli. Evropa tyto platby definuje jako jakousi záchrannou síť. Je to vlastně základní příjem garantující farmáři přežití a současně motivující k tomu, aby i nadále pěstoval to, co trh potřebuje. V Evropě, kde je plocha farem ve srovnání s Českem ani ne desetinová, to smysl dává.

Mají mít základní příjem garantovaný i vlastníci českých agrokoncernů? Dnes jej mají. I ti, kdo obhospodařují tisíce hektarů, v přepočtu na plochu dostávají prakticky totéž co stokrát menší soukromý zemědělec. Jiný režim vzhledem k datu našeho přistoupení k EU vlastně neznají, a tak přímé platby považují div ne za své svaté právo. Vždyť půda, kterou v posledních letech horlivě skupovali, byla dražší a dražší i kvůli tomu, že s ní získávali "nárok" na automatickou dotaci.

Ministerstvo zemědělství je v tom podporuje. Tvrdí, že je potřeba velké zemědělské podniky chránit, protože zaměstnávají spoustu lidí. To je jistě pravda, jsou jich desítky tisíc, možná stále téměř 50 tisíc. Dál jsou velké farmy důležité, protože − a teď pozor − mají významnou rostlinnou a živočišnou výrobu. Kdo by to u zemědělských podniků čekal!

Pokud by se zpřísnily limity, po jejichž dosažení by se přímé platby krátily (to se v malé míře děje už nyní) či úplně škrtaly, mohlo by Česko o část peněz na zemědělskou politiku načas přijít. Je na vyjednavačích, aby našli řešení. Současně ale aspoň klesne tlak na další majetkovou koncentraci v oboru, který ve vyspělých zemích hodně stojí na rodinných farmách. Že by zaměstnaly méně lidí než velké podniky, se opravdu bát nemusíme.

5.9. 2017
Zdroj: Hospodářské noviny