Být zaměstnancem se v Česku vyplatí více než být zaměstnavatelem. Pokud však nebudou zaměstnavatelé, těžko stát uživí statisíce lidí.
Jsme na dobré cestě k tomu, aby se naplnily černé scénáře ekonomů a zaměstnavatelé přestali zaměstnávat. Důvodem může být i právě projednávaná novela zákoníku práce. Přestože jde o dokument z oblasti soukromého práva, který by měl jen vytvářet drobný rámec pro svobodnou dohodu mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, začíná u nás připomínat pravý opak. Stačí zmínit populistický návrh na pět týdnů dovolené.
Ano, někteří velcí zaměstnavatelé již nyní svým zaměstnancům takto dlouhou dobu na zotavenou poskytují. Nikomu tedy nikdo nebrání, aby si našel zaměstnavatele s tímto benefitem. Jak přijde k podobnému nařízení živnostník, který zaměstnává pár lidí a stará se o ně podle nejlepšího svědomí?
Buď zavře „krám“, nebo přijme dalšího zaměstnance a všem plošně sníží mzdy, aby podnik udržel při životě. Při dvanácti zaměstnancích jde totiž už o celý čtvrtrok navíc, který bude muset vykrýt, přestože produktivita práce nestoupne ani o píď. Argumenty, že jinde to jde a u nás ne, jsou liché, protože směšují vodu a olej. Česká varianta chce přiznat nárok všem, kdo pracují déle než dva roky. U sousedů je tento nárok uplatnitelný až od 33 let věku, což je podstatný rozdíl.
Obdobně diskutabilním se jeví právo odborářů de facto suplovat úkony Státního úřadu inspekce práce v oblasti bezpečnosti. Státní orgány zaměstnávají zpravidla odborníky, kteří mohou přijít na místo, kde vzniká podezření na nedodržování zákonných norem v oblasti bezpečnosti práce, a ti provedou důkladné šetření. Pokud by však měl zaměstnavatel podléhat tlakům a náladám ze strany odborářů, kteří by podle posledních zpráv mohli dostat do rukou zbraň v podobě zastavení rozjeté výroby, dostáváme se na roveň středověkých manýrů, které nemají nic společného se stabilním právním prostředím.
Dovedu si představit situaci, že odboráři zastaví výrobní linku, na jejíž produkty čeká odběratel. Vše v očích odborářů podezřelé se odstraní. Zaměstnavatel si na svoji obranu pozve pracovníky Státního úřadu bezpečnosti práce, ti pochybení nezjistí.
Vzhledem k tomu, že linka stála, akceschopný odběratel si nalezl jiného dodavatele nebo uplatnil smluvní pokutu. Zaměstnavatel logicky podá žalobu na náhradu škody na odborovou organizaci a ta, protože není na situaci připravena a zpravidla nedisponuje výrazným obchodním majetkem, končí v konkurzu. A vstanou noví bojovníci, vznikne další odborová organizace a situace se může opakovat…
Takto opravdu nevypadá stabilní právní prostředí, ve kterém lze konstruktivně cokoliv produkovat.
Aktuální situace na trhu práce je velmi příznivá ve prospěch zaměstnanců. Firmy se snaží zavádět benefity a zvyšují příjmy těm, kterých je nedostatek. Trh si tak přirozeným způsobem vytváří prostředí, ve kterém plynou příjmy těm, o něž je zájem. Jiná je situace v zařízeních spadajících do tabulkové sféry.
Těžkopádnost se nyní rozhodlo levicové ministerstvo zdravotnictví řešit u zdravotních sester. V žádném případě si nemyslím, že by neměl dostat střední zdravotnický personál přidáno. Naopak! Ovšem vztahovat platnost platových tabulek na privátní sféru je krok zpět. To by časem mohl stát vytvořit tabulky i pro prodavačky v obchodních řetězcích, řidiče kamionové dopravy nebo jakoukoliv jinou profesi. A časem také určovat, kolik si domů může odnést zaměstnavatel. Podobné nápady zde již byly v letech 1948–1989.
Samostatnou kapitolou pak zůstává právo zaměstnavatele a zaměstnance dohodnout se na práci home office. Mnoha lidem se líbí, ale odboráři by ji chtěli nejspíše zničit.
Proč? Baterie návrhů, které se týkají povinnosti zaměstnavatele zajistit v bytech zaměstnanců bezpečnost práce, je totiž již úplně mimo reálný svět a patří spíše do kategorie sci-fi.
Podivný návrh
Neznám ve svém okolí nikoho, kdo by si do svého bytu pustil zaměstnavatele proto, aby překontroloval a nově upravil pracovní prostředí. Tedy aby zaměstnavatel rozhodl, kde bude mít zaměstnanec rychlovarnou konvici, kde bude pít čaj nebo kávu či kde bude obědvat. Zvlášť když nejde o práci na jeho zařízeních, ale na zařízeních zaměstnanců.
Ten, kdo si nosil doma svůj notebook do postele, aby udělal kus práce z domova, a k tomu si vzal do postele čaj, by z ní musel rychle vstát, protože v posteli by se mohl opařit. Naopak by si musel jít sednout na ergonomicky upravenou židli, aby dodržel zásady bezpečnosti práce. No a představa, že pracovat na počítači doma půjde jen tak, ta by také rychle vzala zasvé.
Zaměstnavatel by byl povinen přispívat na elektřinu. Jak to však splnit a oddělit elektřinu spotřebovanou prací od elektřiny spotřebované pro domácí použití? Odborářské návrhy tak mohou zaměstnancům spíše uškodit než přispět k jejich větší pohodě.
Blíží se konec školního roku. Dětem se uzavírají známky, všichni se těší na vysvědčení. Poslední červnový týden také znovu zasedne k problematice zákoníku práce Poslanecká sněmovna. Věřme, že si neuřízne ostudu a nebude muset dělat reparát!
23.6. 2017