Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Zdanění církevních restitucí je hloupost

Kdyby Česko sužovaly povodně, hladomor a zdevastovaná země krvácela, ještě bych to pochopil. Jenže si užíváme období hospodářského růstu, takže není žádný důvod zdanit finanční náhradu spojenou s církevními restitucemi. Pro úplnost, na „církevní dani“ se shodly ANO, ČSSD a KSČM, takže asi fakt bude. Premiér Andrej Babiš dokonce prohlásil, že „ocenění majetku nevydaného církvi bylo nestandardní“, a zaspekuloval si, že se možná vydává i majetek, který vydán být neměl.

Odškodnění dohodl premiér Petr Nečas 22. února 2013, kdy podepsal smlouvy se zástupci šestnácti církví. Díky tomu bylo možné začít znovu hospodařit na zablokovaných nemovitostech. I stát podpisem hodně získal, navíc přestane platit kněže. Byla to smlouva dvou rovnocenných stran, které z ní budou mít prospěch.

Vážily se v ní věci, které nejdou snadno ocenit penězi. Šlo i o satisfakci za komunistické zločiny na církvích. Těm má být vrácen majetek v hodnotě 75 miliard a za nevrácený majetek vyplaceno 59 miliard korun finančních náhrad během 30 let (počítáno od roku 2013). Církevní restituce tedy nejsou „kšeft“, jak je nazval Andrej Babiš, ale džentlmenská dohoda státu s dříve perzekvovanými.

Nechal jsem si od ekonoma jedné české katolické diecéze spočítat, jaký dopad by zdanění mělo. „Asi 85 procent našich mandatorních výdajů jsou mzdy. Nyní tedy usilujeme o to, abychom vše maximálně zhodnotili tak, že v příštích třech desetiletích nebudeme muset ve velkém propouštět. Když přijdeme o pětinu peněz, budeme mít problém zachovat každé páté pracovní místo,“ spočítal. A doplnil, že nejkritičtější bude rok 2030, kdy skončí podpora od státu. Jedinou šancí je snažit se, aby se navrácený majetek začal zhodnocovat a církev mohla platit lidi z něj. Samozřejmě je pravda, že zákon o církevních restitucích není dokonalý. Samotný název restituce je zavádějící, protože vypořádání se týká i církví, které vznikly po roce 1989 a komunisté jim nemohli nic sebrat. Jenže ty peníze jsou i určitou „dotací“, aby se církve mohly připravit na odstátnění.

Pro církev nikdo nepláče

Církve představují v ateistickém Česku snadného otloukánka. Průměrnému voliči je jedno, jestli budou biskupové propouštět, a rok 2030 je daleko. Důvodem zdanění ovšem není ani tak to, že jsou peníze potřeba někde jinde, nýbrž pocit vládních stran, že kněží „dostali nějak moc“.

V Česku je zvykem, že co jedna vláda prosadí, to další zruší. Přesto se nemohu ubránit pocitu, že zdanění církevních restitucí bude nemravné, a to jsem nevěřící.

Církve se teď hodně upínají k Ústavnímu soudu, který by mohl zdanění zastavit. Je to však nejisté. Ústavní soudci už rozhodovali ve dvou podobných věcech: Posuzovali zdanění fotovoltaických elektráren a zdanění výnosů ze stavebního spoření. Jak známo, „solární daň“ Ústavní soud nezrušil, protože přiznal zákonodárcům právo „přehodnotit výši podpory pro sluneční elektrárny s ohledem na vývoj situace“. Srážkovou daň ze stavebního spoření naopak ústavní soudci zrušili.

Církve však „legitimně očekávají“, že peníze dostanou, a podle toho naplánovaly svůj život na roky dopředu. To bude asi jejich hlavním argumentem u případného stání u Ústavního soudu. Když to trochu přeženu, minulá vláda za účasti ANO uzavřela též jednu džentlmenskou dohodu, aby odčinila bezpráví. Šlo o odkup vepřína v Letech. Přijde také nějaký příští premiér s názorem, že je potřeba odškodněnou společnost ještě víc zdanit, protože nás Romové stáli nějak moc peněz?