Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Zeman balancuje nad propastí

Tábor odpůrců Miloše Zemana první kolo vyhrál. Obhájce úřadu ovšem neradno podceňovat. Má prostředky i zkušenosti, aby úder vrátil.

Miloš Zeman je v defenzivě. Sice si pochvaluje, že v prvním kole získal víc hlasů než před pěti lety (38 procent oproti 24 procentům v roce 2013), jenže trochu to připomíná propagandu mocnosti, která tuší, že začíná prohrávat válku, a úporně vydává dílčí vítězství za strategický úspěch.

Důvody jsou tři. Zaprvé v roce 2013 tady neexistovalo nic jako zemanovský a nezemanovský tábor. Zeman mohl těžit další hlasy pro druhé kolo ze všech koutů. Dokonce i od proevropsky orientovaných lidí.

To nyní neplatí. Zeman vsadil na politiku rozdělení společnosti a na to, že "jeho" část bude větší než druhá. Úplně se to nepovedlo. Další hlasy nemá příliš kde brát. Tábor těch, které nenapadne volit Zemana, ani kdyby hrom bil, se ukázal být v prvním kole početnějším. Zeman má 2 miliony hlasů. Drahoš, Horáček, Fischer, Hilšer v součtu bezmála 3 miliony. Samozřejmě aritmetika v druhém kole takhle jednoduše nefunguje, ale vykřičník to pro obhájce úřadu je. A pořádný.

Zadruhé: Před pěti lety byla mezi neúspěšnými kandidáty z prvního kola úplně jiná atmosféra. Prchali zadními vchody (Jan Fischer), a někteří z nich nakonec Zemana podpořili (Fischer, Vladimír Franz).

V sobotu jsme sledovali opak. Michal Horáček a Marek Hilšer dorazili do štábu Jiřího Drahoše a slíbili mu podporu. A to nejen formální, ale rovnou aktivní. Nevypadalo to neupřímně. Drahoše podpořili Pavel Fischer i Mirek Topolánek. Potvrdilo se, že než soubojem různých zájmů, postojů a politických eg jsou tyto volby skutečně spíš referendem o Zemanovi a směřování země. Západ versus východ, respekt k pravidlům versus autoritářství, slušnost versus humpoláctví. Nezemanovský tábor evidentně táhne za jeden provaz a nehodlá ho pustit.

Zatřetí: Jiří Drahoš je nekonečně těžší soupeř než Karel Schwarzenberg před pěti lety. Kníže byl kontroverzní postava, řada lidí si ho spojovala s neoblíbenou pravicovou vládou, jiným vadil jeho šlechtický původ, další mu zkrátka nerozuměli − a to ve smyslu lexikálním i fonetickém. Proto bylo většině lidí nejen zatěžko se s ním identifikovat, ale přímo je odpuzoval.

Drahoš je naproti tomu politikou "nezašpiněný" plebejec, u kterého si lidé mohou říci − vždyť je vlastně jako my. A upřímně řečeno to ani není nutné, protože ve druhém kole jde hlavně o to, aby kandidát nevadil, což je (zatím) Drahošova parádní disciplína. Neveselý charakter Zemanovy pozice dosvědčuje i postoj Andreje Babiše. Zatímco před prvním kolem vyjadřoval prezidentovi jasnou podporu, "protože nekrade a drží slovo", nyní už otáčí. Vyzývá Zemana, aby deklaroval, že je prozápadní, a aby se zbavil postav ze svého okolí. Babiš, známý to hráč na více šachovnicích, zjevně začíná hledat cestu k Jiřímu Drahošovi.

Neznamená to samozřejmě, že nakonec nemůže Zeman vyhrát.

Na jeho straně je aparát, který je schopný čehokoli, jak ukázaly před pěti lety lživé inzeráty proti Schwarzenbergovi, jakož i velké finanční zdroje, o kterých lze jen tušit, odkud pocházejí.

Jisté je, kdo má prvořadý zájem na tom, aby Zeman uspěl.

Vodítkem budiž výrok profesora Ruské státní univerzity Vadima Truchačova v rozhovoru pro proruský web Sputnik: "Jiří Drahoš je samozřejmě špatný partner pro Kreml." A "špatným partnerům" umí Kreml zatopit, stejně jako podržet ty "dobré".

I sám Zeman ale opakovaně prokázal, že se dokáže vrátit na scénu v plné síle. V debatách, do kterých se náhle horempádem hrne, ač je dosud odmítal, může mít nad nezkušeným Drahošem navrch. V přímém souboji je remíza to nejlepší, v co může Drahoš doufat.

Zeman má šanci za dvou předpokladů. Zaprvé se mu podaří Drahoše znedůvěryhodnit natolik, že nezemanovský tábor nedorazí k volbám v takovém počtu jako v prvním kole. A zadruhé dokáže zmobilizovat rezervoár svých příznivců. V Praze, která volila v prvním kole Drahoše, byla výrazně vyšší volební účast než v "Zemanových" regionech. V hlavním městě přišlo k volbám 67 procent lidí. V Moravskoslezském kraji naproti tomu 56 procent, na Ústecku a Karlovarsku jen 52 procent. Pokud se účast vyrovná, vyrovnají se i šance.

Zeman je v defenzivě, ale referendum o jeho osobě a tím o směřování Česka není rozhodnuté. V prvním kole Miloš Zeman prohrál. Až v kole druhém se ale ukáže, jak na tom Česko opravdu je.