Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Zeman má po šichtě, teď si užije moc

Prioritou prezidenta bude přetahování s Andrejem Babišem, které může v krajním případě vyústit až ve faktickou destrukci polistopadového systému parlamentní demokracie.

Takže je dobojováno a není se na co těšit. Toto chmurné konstatování neplatí po druhém kole prezidentských voleb jen pro 48,63 procenta voličů, kteří se rozhodli pro Jiřího Drahoše, ale i pro vítězný tábor včetně samotného Miloše Zemana.

Hned v prvním projevu po sečtení hlasů Zeman potvrdil, co aspoň polovina národa ví už skoro tři desítky let: že svůj triumf čte především jako další − a tentokrát už absolutní − zářez na pažbě vlastní politické kariéry. "Toto je moje poslední politické vítězství, za ním nebude žádná politická porážka," prohlásil staronový prezident s únavou i úlevou ve tváři, jako kdyby právě hrůza z toho, že nedosáhne všech myslitelných mocenských met a selže, byla motorem jeho života.

Takže teď už cílevědomého inženýra z Kolína nikdo nepředběhne. Byl poslancem, šéfem partaje, předsedou sněmovny, premiérem jednobarevné vlády a nyní dvakrát prezidentem. Ostudný hradní výprask z roku 2003 je pomstěn a zapomenut. Tudíž se na Zemana nebude moci z cílové rovinky blahosklonně dívat ani Václav Klaus, jehož stejná sbírka funkcí je kompletní už pět let.

Mimořádný mocenský apetit a tah na branku ale Miloši Zemanovi nemá cenu vyčítat. Samy o sobě by dosavadnímu prezidentovi tyto celoživotní atributy ani ve spojení s efektivní "nekampaní" k víkendovému vítězství nestačily. Kvalitní munice proti letitému matadorovi tuzemské politiky bylo k dispozici tolik, že kdyby ji uchopil vitální populista a lišák typu Andreje Babiše, vyřadil by Zemana už v prvním kole. Charakterní a nepříliš průrazný Jiří Drahoš měl šanci, bohužel, mnohem menší. A i tu, jako protagonisté slušnosti v českých dějinách už tolikrát, pokazil vlastními chybami, na něž soupeř čekal.

Drahoš měl v pravou chvíli přestat bojovat proti zdi, za níž se schoval hradní pán, a víc předestřít lidem své konkrétní plány, témata a představy. Možná je neměl, možná jen korektně nechtěl slibovat něco, co by kvůli malým pravomocem prezidenta nemohl splnit. Každopádně bývalému šéfovi Akademie věd se nepovedlo přesvědčit potřebný počet nerozhodnutých, neinformovaných nebo dezorientovaných voličů, v čem by byl kromě slušného a reprezentativního vystupování lepší než "jejich" starý známý, zábavný a srozumitelný Miloš. "Má už sice věk, nevypadá zdravě a vadí mi, co občas říká, ale já volím konzervativně. Nechci žádné změny a on je jistota," zformulovala sedmdesátiletá matka nezaměstnaného syna z jednoho pražského sídliště důvody, proč nakonec dala hlas právě Zemanovi.

Jako ona se nakonec zachovala většina lidí, nespokojených s vývojem společnosti a cítících se na jejím okraji. Jakkoliv Praha patřila téměř se sedmdesátiprocentní podporou Drahošovi, výmluvná je Zemanova popularita v okrscích, kde jsou domovy důchodců (například Ďáblice, Bohnice), byty rodin bývalých esenbáků (Lhotka) nebo sociálně slabší obyvatelstvo (Jižní Město). Vyjma ekonomicky prosperujících oblastí Krkonoš nebo Šumavy měl Zeman výraznou převahu v pohraničí, kde se mu navíc v druhém kole podařilo zmobilizovat voliče, kteří nepřišli k urnám v kole prvním. To všechno v kombinaci se strachem z imigrantů a nedostatečnou podporou Drahoše v krajských městech rozhodlo.

Vzniklý amalgám Zemanových voličů přitom působí fantaskně. Jako by se prezident v Číně skutečně naučil stabilizovat a spojovat společnost − ovšem výlučně svých příznivců. Někdejšímu bytostnému intelek­tuálovi, proevropskému liberálovi, odpůrci nahnědlé nesnášenlivosti a protikomunistickému tribunovi z roku 1989 se podařilo nabalit do jedné hroudy všechny, kteří mají plné zuby intelektuálů, Evropské unie, liberálů, tolerance i polistopadových poměrů. Jejich je prezidentem. Zemana chválí Milouš Jakeš, dnešnímu šéfovi komunistů Vojtěchu Filipovi prý doslova "vyhovuje". A exprezident Klaus v něm vidí záruku "kontinuity". Je to opravdu zajímavá a svým způsobem truchlivá směsice.

Podobně tristní je i odpověď na otázku, co všichni "psanci této země" od Zemana vlastně očekávají? Jako od premiéra od něj žádná náprava zkorumpovaných poměrů nepřišla. Akce Čisté ruce zkrachovala. Ani jako prezident situaci sociálně vyloučených nijak nezměnil, raději se scházel na Hradě například s miliardářem Petrem Kellnerem, jehož zájmy pilně hájil v Číně. To ale Zemanovým voličům evidentně nevadí. Tak jako za komunistů jim stačí, když bodrý mocipán čas od času navštíví jejich město, dá jim naději, pochválí je a promluví jejich jazykem. Nebo z obrazovek zahrozí nepřátelům zaťatou pěstí či napřaženou holí. A hlavně vypustí nějaký ten zábavný šrapnel.

Je to žalostně slabá bilance Zemanova prezidentství. Ale teď už staronová hlava státu nebude muset ani to. Má po šichtě. Co udělá se zbytky svých fyzických sil a v co přetaví své vítězství, si lze snadno domyslet. Zeman je, podobně jako svého času na Slovensku Vladimír Mečiar, mužem moci. Nikoli sebereflexe či pozitivního budování. Prioritou tak bude přetahování prezidenta s Andrejem Babišem, které může vyústit v destrukci polistopadovéhosystému parlamentní demokracie a jeho nahrazení autoritativním režimem. Není se zkrátka na co těšit.