Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Zeman, prezident trestně stíhaných

Babišovi se dostalo dalšího premiérského bianko šeku, Zeman za to obratem získal podporu vedení ANO. Tento kšeft by se ale oběma stranám mohl nevyplatit.

Virtuální polibek, jímž se před druhým kolem prezidentského klání navzájem povzbudili Miloš Zeman a hnutí ANO, mlaskl jako legendární "dvojitý Brežněv".

Jen co Hrad ujistil, že jmenuje Andreje Babiše napodruhé premiérem i bez ohledu na případnou Zemanovu prohru nebo nedávno vznesenou podmínku sto jedna podpisů, dočkal se prezident stoprocentní podpory od vedení Babišova uskupení.

Stěží v tom vidět cokoliv jiného než politický kšeft, nátlak a přetvářku. Proto ta asociace s odpudivým líbáním komunistických papalášů. Vždyť ještě před týdnem, v době prvního kola voleb, bylo hnutí ANO ohledně podpory Zemana rozpolcené. Všichni slyšeli i Babišovy vážné výhrady k Zemanovým spolupracovníkům, směrování na Východ i jeho rozdělování společnosti. Jenže mezitím se z premiéra v demisi stal po vydání sněmovnou trestně stíhaný premiér v demisi.

Což je přesně ten důvod, proč prezident klidně mohl zavelet: tak, hoši, a teď znovu, všichni a pořádně. Nebo vás přenechám Drahošovi a máte po Strakovce. A Babišovi generálové s holdováním nezaváhali.

Jasnější jsou tak minimálně tři věci. Zaprvé: kdo ještě doufal, že ANO přece jen usiluje o lepší politickou kulturu, byť musí pomocí taktických úskoků s jejich nastolením vyčkávat, než bude pevně u moci, má definitivně po iluzi.

Ztotožnit se se Zemanem znamená definitivně upřednostnit kulturu viróz, stabilizace společnosti podle čínského vzoru, znásilňování ústavy, strašení imigranty, finlandizace v ruském zájmu či "likvidace" novinářů.

To všechno tady nejspíš zakoření ještě hlouběji, zůstane-li Zeman dalších pět let českým prezidentem.

Nehezký je i pohled na náhlou prezidentskou jednomyslnost ve vedení ANO, kterou trestně stíhaný šéf poslaneckého klubu a první místopředseda Jaroslav Faltýnek odůvodnil údajným Zemanovým bojem proti ilegální imigraci. Hlava státu přitom nemá pražádnou pravomoc řídit cizineckou politiku vlády. Jestli Zeman na Hradě něco může, tak spíš podnítit některé citlivější spoluobčany k emigraci než zastavit migraci. Podivné je ovšem i to, jak předáci ANO jako jeden muž kategoricky lpí na tom, že příštím premiérem musí být jedině šéf hnutí a nikdo jiný. Babiše, který minulý týden připustil opak, výbor ANO dokonce pokáral. "Jsme postaveni do pozice, že nevíme, co si máme myslet," postěžovala si místopředsedkyně Jaroslava Pokorná Jermanová.

Z této hry na demokracii plyne závěr číslo dvě. Účelový pakt Zeman−Babiš i přes silné skřípění v minulých dnech trvá a bude dál válcovat tuzemskou politiku. Výše zmíněné události lze číst třeba tak, že se Zeman pokouší prosadit další jednobarevnou vládu ANO, tentokrát podporovanou komunisty a okamurovci. Protože trestně stíhaného Babiše nechce v čele kabinetu žádná z demokratických stran, musel by se staronový premiér opřít o strany, kterým nevadí, že se vládnutím s Babišem umažou. Což je případ KSČM a SPD, které už teď dávají najevo, že by se spokojily s tím, kdyby kabinet výměnou za toleranci převzal jejich programové priority. Tedy zavedení referenda, zpochybňování západní orientace země či protiimigrační opatření. Totéž hlásá i Zeman.

Klíčoví hráči však v zápalu mocenského boje zapomínají, že "dvojitý Brežněv" Zemana s Babišem může být i dvojnásobným polibkem smrti v očích voličů. Vždyť zvolením prezidentského finalisty Jiřího Drahoše by − na rozdíl od Zemana − žádné takové pikle evidentně neriskovali. A i na preferencích ANO se může negativně podepsat zděšení dosavadních příznivců hnutí ze škrtících spojeneckých vazeb jejich gurua.

Stačí si také vzpomenout, jaký odpor veřejnosti vyvolala právě před pěti lety sporná amnestie Václava Klause. Řečeno slovy klasika, tehdejší tragédie na sklonku prezidentského období se dnes opakuje jako fraška. Čím jiným je v tuto chvíli Zemanův příslib jistoty druhého premiérského jmenování Andreje Babiše než bianko vydaným pardonem trestně stíhanému politikovi? Tedy − s nadsázkou − jakousi Zemanovou amnestií i milostí naruby v jednom.

S podobnou nadsázkou se pak dá zformulovat úderný předvolební slogan: "Trestně stíhaní volí Miloše Zemana." A byla by to stejná pravda jako konstatování, že Miloš Zeman umetá trestně stíhaným cestu k vládnutí. Což je pro údajného prezidenta dolních deseti milionů poněkud zvláštní vizitka.