Jan Čechlovský
emeritní poslanec, místostarosta a starosta města Chrudim

Zemanův Topol

Oba „rivalové“ hráli léta spolu. Není to tak i dnes?

Je to zvláštní věc. Tak dlouho voláme po silném prezidentském kandidátovi, jenž preferuje Brusel před Moskvou a Washington před Pekingem, až jsme zcela zmatení, když se taková figura v podobě Mirka Topolánka zjeví. Těch paradoxů je v jeho kandidatuře mnohem více, než by bylo komukoli milé. Nejen Topolánkovi, ale i jeho odpůrcům.

Takže postupně. Vyčítáme-li současné hlavě státu pohrdání pravidly, přílišnou afinitu k Číně a Rusku či fakt, že se s ním odmítá sejít dokonce i velmistr světového populismu Donald Trump, pak by měl být „Topol“ideální kandidát. Je jedním z mála, kdo měl výtečné vztahy s americkými prezidenty a kdo nejen při plynové krizi důsledně oponoval Vladimiru Putinovi.

Stejně tak je zcela logické, že se hlavou státu chce stát bývalý premiér. Nenechme se zmást tím, že byl v roce 2010 donucen odejít z politiky. Václav Klaus byl v roce 2003 také „neúspěšný“, Zeman byl deset let zahořklý a zklamaný.

I třetí faktor je na vstupu bývalého šéfa ODS do hry vlastně pozitivní: je zatím jediným, koho můžeme nazvat silným politickým kandidátem. Všichni konkurenti (snad s výjimkou obhájce úřadu) jsou jezdci z neznáma, principiální nepolitici.

Nejzajímavější otázka však přichází odjinud: kandiduje šéf teplárenského sdružení v souhře s Hradem? Spolupráce Topolánka se Zemanem byla hluboká, ačkoli se na to zapomíná: z jejich souhry vyrostla jak Topolánkova, tak Nečasova vláda.

Volby roku 2006 skončily patem 100:100, Topolánek pak vládl díky dvěma poslancům ČSSD, kteří umožnili vznik jeho (druhého) kabinetu. Klíčový byl Miloš Melčák, velký to přítel a ctitel Miloše Zemana. Bylo veřejným tajemstvím, že bez Zemana by Topolánkova vláda důvěru nezískala.

Ještě důležitější byla souhra obou mužů (respektive jejich klíčových poradců Marka Dalíka aMiroslava Šloufa) před volbami v roce 2010. Zeman postavil svou vlastní kandidátku „Zemanovci“, která ubrala Jiřímu Paroubkovi takřka pět procent hlasů, a tím i šanci vládnout.

Vstup Mirka Topolánka mění hru. Bude-li Miloš Zeman fit a kandidovat, pak Topolánek rozdrobí hlasy voličů Zemanových oponentů. I kdyby sám neuspěl, napomůže obhájci úřadu a může se mu podařit vyřadit ze hry momentální favority. A nebude-li pan prezident fit, mění Topolánek hru úplně z gruntu – nejen prezidentský souboj, ale i skládání vlády. Jiří Drahoš, Michal Horáček, ale i Andrej Babiš mají teď pěkně zamotanou hlavu.